Výpomocný duchovní
V dnešním světě je Výpomocný duchovní téma, které získalo velký význam v různých oblastech. V osobním i pracovním životě vzbuzuje Výpomocný duchovní rostoucí zájem díky svému vlivu na společnost. Ať už lokálně nebo globálně, Výpomocný duchovní významně ovlivnil způsob, jakým čelíme různým výzvám a příležitostem. V tomto článku důkladně prozkoumáme Výpomocný duchovní a jeho dnešní roli, analyzujeme jeho dopad v různých kontextech a navrhneme možná řešení nebo přístupy k jeho efektivnímu řešení.
Výpomocný duchovní je v římskokatolické církvi kněz, který nezastává církevní úřad[1] (funkci) a v duchovní správě pouze vypomáhá z titulu kněžského svěcení (např. slouží mše). Výpomocného duchovního nelze zaměňovat s farním vikářem (kaplanem), protože farní vikář má účast na církevním úřadu.
Odůvodnění absence církevního úřadu
Většinou se jedná o kněze, který přesáhl kanonický věk stanovený právem univerzálním (CIC) nebo partikulárním (daným ordinářem) pro výkon církevního úřadu a byl uvolněn do důchodu. Avšak důvodů, proč kněz nezastává církevní úřad, může být více: stáří, nemoc, studium nebo naopak pedagogická činnost v rámci některého typu školy (typicky: kněz, vyučující na teologické fakultě), výkon civilního zaměstnání (kterému věnuje většinu času), nastoupený „sabatický rok“, případně jiné důvody.
Odkazy
Reference
- ↑ Codex iuris canonici – Kodex kanonického práva. Úřední znění textu a překlad do češtiny : latinsko-české vydání s věcným rejstříkem / auctoritate Ionnis Pauli PP. II promulgatus. Překlad Miroslav Zedníček. 1. vyd. Praha: Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství, 1994. 812 s. ISBN 80-7113-082-6. kánony 145-196 Titulux IX/Stať IX Církevní úřady, s. 58–81. (latina, čeština)
