Výkonná dohoda

Výkonná dohoda (anglicky Executive agreement) je označení pro mezinárodní dohodu, která byla sjednána, uzavřena a schválena orgánem výkonné moci (prezidentem, vládou) a nepodléhá předchozímu ani dodatečnému schválení zákonodárným orgánem (parlamentem).

Ve Spojených státech jsou rozlišovány mezinárodní smlouvy (treaty), které vždy dle Ústavy^[1] vyžadují souhlas Senátu, a výkonné dohody (executive agreement), které nikoliv.^[2]

Výkonné dohody jsou mezinárodně závazné, pokud jsou sjednávány a uzavírány prezidentem nebo jím zmocněným funkcionářem, v rámci pravomocí vrcholné autority zahraniční politiky či vrchního velitele ozbrojených sil, případně na základě předchozího zmocnění Kongresem. Například, jako vrchní velitel, prezident vyjednává a uzavírá dohody o statutu sil (SOFA), které upravují rozmístění amerických sil dislokovaných v jiných zemích. Prezident však nemůže jednostranně uzavírat výkonné dohody, které by měly platnost zákona. V takových případech by dohoda musela mít souhlas dvou třetin Senátu.

Nejvyšší soud USA v případu United States v. Pink (1942) konstatoval, že platně uzavřené výkonné dohody mají stejný právní status, jako smlouvy které souhlas Senátu vyžadují.^[3] Dále pak v případu Reid v. Covert (1957), stanovil, že takové dohody nemohou odporovat stávajícím federálním zákonům nebo Ústavě.^[4] Zákon Case-Zablocki z roku 1972 vyžaduje, aby prezident informoval Senát do 60 dnů od uzavření jakékoli výkonné dohody.^[5]

• Dohoda podepsaná 2. září 1940 známá jako Destroyers-for-bases deal (destruktory za základny), mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím, podle které bylo 50 torpédoborců amerického námořnictva převedeno pod Royal Navy výměnou za pozemková práva na britských územích (jmenovitě v Newfoundlandu a Západní Indii).^[6]
  • Signatáři: Franklin Roosevelt, Winston Churchill
• Memorandum podepsané 20. června 1963 mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, podle kterého byla zřízena horká linka Moskva–Washington.^[7]
  • Signatáři: Charles Stelle, Semjon Carapkin
• Dohoda podepsaná 24. května 1972 mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, podle které byl proveden projekt Sojuz-Apollo.^[8]
  • Signatáři: Richard Nixon, Alexej Kosygin
• Dohoda o statutu sil podepsaná na konci roku 2008 mezi Spojenými státy a Irákem, podle které došlo ke stažení amerických sil.^[9]
  • Signatáři: Ryan Crocker, Hošjár Zebarí
• Dohoda podepsaná 29. února 2020 mezi Spojenými státy a Tálibánem, o stažení sil NATO z Afghánistánu.^[10]
  • Signatáři: Zalmay Khalilzad, Abdul Ghání Baradar

V českém právu tento termín není ukotven. Podle Ústavy a rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb. jsou mezinárodní smlouvy rozděleny takto:^[11]

Nejdůležitější smlouvy, jmenovitě smlouvy:

• upravující práva a povinnosti osob,

• spojenecké, mírové a jiné politické,
• z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
• hospodářské, jež jsou všeobecné povahy,
• o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,

musí být schváleny oběma komorami Parlamentu ČR a následně ratifikovány prezidentem republiky.

Nicméně ostatní smlouvy, které nemají platnost zákona a nevyžadují ratifikaci, pak sjednává předseda vlády nebo jím pověřený člen vlády a následně schvaluje vláda (tzv. vládní smlouvy), a pokud spadají do působnosti pouze jednoho ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy, pak je sjednává a schvaluje příslušný ministr nebo vedoucí úřadu (tzv. rezortní smlouvy).^[12][13] Tyto pak lze označit za výkonné dohody.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Executive agreement na anglické Wikipedii.

• Mezinárodní smlouva
• Výkonné nařízení
• Prezidentská proklamace

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.