Václav Prchlík

V dnešní době je Václav Prchlík velmi aktuální téma, které vzbuzuje široký zájem v různých oblastech. Ať už v akademické, vědecké, sociální nebo kulturní oblasti, Václav Prchlík dokázal upoutat pozornost odborníků i laické veřejnosti. Jeho rozmanité aspekty a důsledky z něj činí téma neustálého studia a debat. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a úvahy kolem Václav Prchlík, stejně jako jeho dopad na současnou společnost a jeho možné budoucí důsledky.

Václav Prchlík
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození25. srpna 1922
Stráž nad Nežárkou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. března 1983 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
DětiIvan Prchlík

Michal Prchlík

Václav Prchlík
Profesepolitik
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Prchlík (25. srpna 1922 Stráž nad Nežárkou – 16. března 1983 Praha[1]) byl český a československý generál, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Představitel reformního proudu v KSČ a armádě během pražského jara. Po roce 1968 za normalizace politicky pronásledován a vězněn.

Biografie

Vystudoval reálné gymnázium. Za druhé světové války byl aktivní v odboji a podílel se na partyzánských aktivitách v rodném kraji. V letech 1945–1949 působil jako úředník podniku ČKD Stalingrad v Praze. Od roku 1945 byl členem KSČ. V roce 1949 působil v Československé armádě jako důstojník pověřený politickou prací. V letech 1949–1950 absolvoval Vojenskopolitické učiliště Josefa Hakena a v červnu 1950 byl vyřazen v hodnosti nadporučíka. Následoval velmi rychlý hodnostní postup, kdy v říjnu 1954 je již plukovníkem.[2] V letech 1955–1958 byl náměstkem ministra národní obrany a v letech 1956–1968 náčelníkem Hlavní politické správy ČSLA. Od roku 1956 měl hodnost generálmajora, od roku 1962 generálporučíka a roku 1.5.1990[zdroj⁠?!] byl povýšen do hodnosti generálplukovníka in memoriam.[2][3]

11. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ a 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[4]

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[5][6][7]

K roku 1968 se profesně uvádí jako důstojník z obvodu Praha-Dejvice.[8]

Během pražského jara patřil mezi hlavní představitele reformního proudu v KSČ.[9] Na přelomu let 1967-1968 se postavil proti plánu některých armádních špiček na zásah na podporu Antonína Novotného. Od února do července 1968 pak zastával post vedoucího 8. (státně-administrativního) oddělení ÚV KSČ a pracoval na nové obranné doktríně ČSSR, v níž mělo Československo hrát samostatnější roli než dosud. 15. července 1968 vystoupil na tiskové konferenci s kritikou sovětské armády, která protahovala svůj odsun z území ČSSR po skončení vojenského cvičení Šumava, a kritizoval některé aspekty fungování Varšavské smlouvy.[3]

Jeho politická kariéra skončila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za počínající normalizace. 26. září 1969 byl vyloučen z ÚV KSČ.[4] Po federalizaci Československa usedl ještě roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Trutnov), kde ale setrval jen do října 1969, kdy byl vydán k trestnímu stíhání a zbaven poslaneckého mandátu.[10]

V listopadu 1969 byl degradován (zbaven vysokých vojenských hodností). V roce 1971 odsouzen za vyzrazení vojenského tajemství ke třem letům vězení. Po odvolání byl trest snížen na 22 měsíců.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Václav Prchlík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  2. ↑ a b MASKALÍK, Alex. Elita armády. 1. vyd. Banská Bystrica: HWSK, 2012. 1030 s. ISBN 978-80-970941-0-2. S. 486. 
  3. ↑ a b c Václav PRCHLÍK . totalita.cz . Dostupné online. 
  4. ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 . www.cibulka.net . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. 
  5. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  7. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections . osaarchivum.org . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  8. ↑ 26. schůze . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  9. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1258. 
  10. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 

Externí odkazy