V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Václav Bolen a prozkoumáme jeho různé aspekty a vlastnosti, díky kterým je dnes relevantní. Od svého vzniku až po vývoj v průběhu času Václav Bolen vytvořil významný dopad na společnost, ovlivnil různé oblasti a generoval protichůdné názory. Prostřednictvím hluboké a podrobné analýzy se budeme snažit porozumět důležitosti Václav Bolen v současném kontextu a zkoumat jeho význam v kultuře, politice, technologii a dalších oblastech. Přidejte se k nám na této cestě vesmírem Václav Bolen, kde objevíme jeho dopad a význam v současném světě.
Václav Bolen | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1929 | |
Poslanec Ústavodárného NS | |
Ve funkci: 1946 – 1948 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | soc. dem. KSČ KSČ (leninovci) nár. soc. |
Narození | 3. února 1887 Černý Kostelec ![]() |
Úmrtí | 17. prosince 1963 (ve věku 76 let) Praha ![]() |
Profese | spisovatel, novinář a politik |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Václav Bolen (3. února 1887 Černý Kostelec[1][2] – 17. prosince 1963 Praha) byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, později za Československou stranu národně socialistickou.
Zpočátku byl členem sociální demokracie.[3] Počátkem 20. let se připojil ke komunistickému hnutí a patřil k zakládajícím členům KSČ. Podílel se na rozkolu v sociálně demokratickém odborovém hnutí Odborové sdružení československé.[4] V roce 1921 stál za odhalením frakční skupiny okolo Viléma Brodeckého a Josefa Tesky, která se chystala ovládnout komunistické hnutí na platformě odmítající Dvacet jedna podmínek Kominterny. Roku 1922 pak figuroval v levicové frakci, která požadovala daleko radikálnější politiku strany zaměřenou na revoluční převzetí moci. V září 1922 byl kvůli tomu dočasně vyloučen ze strany, ale rozhodnutím Kominterny byl po několika měsících tento verdikt zrušen.[5]
Po parlamentních volbách v roce 1925 se stal poslancem Národního shromáždění. Profesí byl podle údajů z roku 1925 redaktorem listu Zemědělec v Praze na Žižkově.[6] V roce 1929 byl ale v souvislosti s nástupem skupiny mladých, radikálních komunistů (takzvaní Karlínští kluci), kteří do vedení KSČ doprovázeli Klementa Gottwalda, odstaven od moci. V červnu 1929 vystoupil z KSČ a v parlamentu se stal předsedou nového poslaneckého klubu nazvaného Komunistická strana Československa (leninovci).[7][8]
V následném období se stal členem národně socialistické strany a byl předním redaktorem jejího stranického tisku.[9] V letech 1946–1948 byl dokonce členem Ústavodárného Národního shromáždění za národní socialisty.[7] Po komunistickém puči v únoru 1948 projevil zájem o opětovný vstup do KSČ.[10]