Tři generace lidských práv
V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Tři generace lidských práv a jeho dopad na různé aspekty společnosti. Od svého vlivu v historii, přes svou relevanci dnes až po projekci do budoucnosti, Tři generace lidských práv hrál a hraje klíčovou roli v mnoha oblastech. V tomto směru budeme analyzovat, jak Tři generace lidských práv formoval a nadále ovlivňuje naše životy, stejně jako důsledky, které má jeho přítomnost v různých oblastech. Pomocí multidisciplinárního přístupu se ponoříme do spletitosti Tři generace lidských práv a pokusíme se odhalit jeho složitosti, abychom lépe porozuměli jeho místu ve společnosti.
Dělení lidských práv na tři generace pochází z pera českého právníka Karla Vašáka, jenž působil při Mezinárodním ústavu pro lidská práva ve Štrasburku. Navrhl je v roce 1979.
Vašákovo pojetí, jež částečně vychází z hesla francouzské revoluce Volnost, rovnost, bratrství, zapustilo kořeny především v evropském pojetí lidských práva, mj. si našlo cestu do Listiny základních práv Evropské unie.
První generace lidských práv
První generace lidských práv se týká především svobody a účasti na politickém životě. Spadají sem mimo jiné svoboda projevu, právo na spravedlivý soud, svoboda vyznání či právo volební.
Druhá generace lidských práv
Do druhé generace lidských práv spadají práva, jež začala být uznávána po druhé světové válce, týkají se sféry sociální, ekonomické a kulturní. Spadají sem např. otázky zaměstnanosti, bydlení, sociálního pojištění aj.
Třetí generace lidských práv
Třetí generace pokrývá práva, o jejichž univerzální platnosti se diskutuje a postupně jsou tato práva uznávána teprve v nedávné době - od 70. let 20. století. Spektrum je široké a poměrně vágní. Spadají sem otázky sebeurčení, životního prostředí, udržitelnosti rozvoje či práv kolektivních.
