V tomto článku prozkoumáme do hloubky Tu be-av, téma, které v poslední době vyvolalo velký zájem a debaty. Tu be-av je široký pojem, který pokrývá různé oblasti a aspekty, od jeho dopadu na společnost až po jeho důsledky v každodenním životě. Na těchto stránkách budeme analyzovat Tu be-av z různých přístupů a poskytneme kompletní a podrobnou vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální. Stejně tak prozkoumáme historický vývoj Tu be-av, jeho možné budoucí dopady a názory odborníků v oboru. Bez ohledu na úroveň vašich znalostí o Tu be-av vám tento článek poskytne cenné informace a vyzve vás k zamyšlení nad jeho důležitostí a relevanci v dnešním světě.
Tu be-av | |
---|---|
![]() Tančící dívky v den Tu be-av | |
Oficiální název | hebrejsky ט״ו באב |
Jiný název | 15. av |
Slavený | v judaismu, židy |
Druh | židovský |
Datum | 15. av |
Rok 2024 | 19. srpna |
Rok 2025 | 9. srpna |
Tu be-av (hebrejsky ט״ו באב, doslova „15. av“) je jeden z menších poexilních židovských svátků připadající na 15. den měsíce av. V době druhého chrámu byl dnem, kdy bylo do chrámu přinášeno obětní dříví jako dar pro potřeby chrámu (korban ecim); pozdější rabínská literatura pak spojuje tento den s řadou dalších událostí.[1] V moderním Izraeli si získal oblibu jako svátek lásky (חג האהבה, Chag ha-ahava) a židovský protipól Dne svatého Valentýna.[2]
Podle Mišny[zdroj?!] byl Tu be-av za časů jeruzalémského Chrámu radostný svátek značící počátek sklizně vinné révy (konec této sklizně značil Jom kipur). V obou dnech se svobodné dívky žijící v Jeruzalémě oblékly do bílých šatů, jež si vypůjčily (to proto, aby nebyly zahanbeny dívky, které neměly vlastní bílé šaty), a šly tancovat na vinice (Ta'anit 4:8).[3] Ve stejné kapitole traktátu Ta'anit se rovněž píše, že není slavnostnějších svátků, nežli jsou Tu be-av a Jom kipur.[4]
Šulchan aruch v případě tohoto svátku nezmiňuje žádné dodržované rituály nebo zvyky, z denních modliteb je však vypouštěn Tachanun.[5] Moderním zvykem je pořádat na Tu be-av svatby.[3] V Izraeli je tento den slaven jako svátek lásky. Izraelci svým blízkým a milovaným dávají květiny a přání, pořádají se též hudební a taneční festivaly.[6]