V dnešním světě se The Velvet Underground & Nico stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. S rozvojem technologií a globalizací se The Velvet Underground & Nico v moderní společnosti stává stále důležitějším. Ať už se jedná o historický fenomén, významnou osobnost, aktuální téma nebo jakýkoli jiný relevantní aspekt, The Velvet Underground & Nico upoutal pozornost jedinců různých kultur, věků a kontextů. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a aspekty The Velvet Underground & Nico, analyzujeme jeho dopad, jeho důsledky a možné dopady v různých oblastech.
The Velvet Underground & Nico | ||||
---|---|---|---|---|
Interpret | The Velvet Underground & Nico | |||
Druh alba | studiové album | |||
Vydáno | 12. března 1967 | |||
Nahráno | Stopy 3, 5-6; 8-11 duben 1966 Scepter Studios, New York Stopy 2, 4, 7 květen 1966 T.T.G. Studios, Hollywood, Ca. Stopa 1 listopad 1966 Mayfair Studios, New York | |||
Žánry | rock, experimentální rock, psychedelický rock, protopunk, art rock, avantgardní hudba | |||
Délka | 48:51 | |||
Jazyk | angličtina | |||
Vydavatelství | Verve Records | |||
Producenti | Andy Warhol, Tom Wilson | |||
Profesionální kritika | ||||
The Velvet Underground chronologicky | ||||
| ||||
Nico chronologicky | ||||
| ||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
The Velvet Underground & Nico je studiové album americké experimentální rockové skupiny The Velvet Underground a zpěvačky Nico; v obou případech jde o debutové album. Původně vyšlo v březnu 1967 pod Verve Records.
V dějinách hudby vzniklo jen málo alb, jejichž vliv byl tak dalekosáhlý jako dopad debutové desky Velvet Underground. Trvalo jí sice přes deset let, než v prodejnosti překonala šestimístné číslo, čerpaly z ní ale glam rock, punk, new wave, gothic rock, noise a téměř všechny další hudební směry „nalevo“ od rockového mainstreamu.
„Velveti“ zde znějí mnohem výrazněji než jejich současníci, nejpřekvapivější je však neuvěřitelná různorodost skladeb. Najdeme zde dream-pop („Sunday Morning“), tvrdý garážový rock („Waiting for the Man“), na kost obnažené R&B („There She Goes Again“), jazz-rock („The Black Angel's Death Song“) i krotký love song („I'll Be Your Mirror“).
Pozornost tisku i fanoušků vždy nejvíce přitahovaly Reedovy textové výlety do říše drog a zvráceného sexu, které nejotevřeněji prezentuje v písních „Heroin“ a „Venus in Furs“, ale i hudba Velvet Underground byla stejně radikální jako jejich slova. Dokládá to strnulá disharmonie skladby „European Son“, znepokojivá malebnost „All Tomorrow's Parties“ nebo neklidná dynamika zmiňovaného „Heroinu“.
O přínosu Nico pro toto album se stále vedou spory; podíl Andy Warhola se ale netýkal jen podepisování šeků. Byl to právě tento kontroverzní umělec, kdo skupině umožnil nahrát její materiál bez kompromisů, což by za jiných okolností asi neprošlo.
Své první nahrávky skupina nahrála v červenci 1965 v sestavě Lou Reed, John Cale a Sterling Morrison v bytě na Ludlow Street. Šlo o celkem šest demosnímků nahraných na magnetofon Wollensak: „Venus in Furs“, „I'm Waiting for the Man“, „Heroin“, „All Tomorrow's Parties“, „Wrap Your Troubles in Dreams“ a „Prominent Men“.[4] První čtyři byly nahrány znovu a vyšly na debutovém albu Velvet Underground, pátá na prvním albu zpěvačky Nico a šestá již nově nahrána nebyla.[5] V následujících měsících ze skupiny odešel bubeník Angus MacLise, který měl hrát i na zmíněných demosnímcích, ale nedostavil se, a nahradila jej Maureen Tuckerová. Později se skupina seznámila s malířem a filmařem Andy Warholem. Warhol se ještě se svým manažerem Paulem Morrisseyem rozhodli, že Reed není dobrý zpěvák a skupina potřebuje zpěvačku.[6] Warhol se přibližně ve stejné době seznámil s německou zpěvačkou, modelkou a herečkou Nico a představil ji skupině.
První skladby, které nakonec na albu vyšly, byly nahrány v dubnu 1966 v newyorskm studiu Scepter Studios.[7] Nahrávacími techniky byli Norman Dolph a John Licata a produkce se ujal Warhol.[8][p 1]
Ačkoliv byl Morrison především kytaristou, občas se musel ujmout baskytary, na kterou Cale hrát nemohl; ten tožiž v některých skladbách hrál na violu.[9]
Skladba „Venus in Furs“ byla inspirována knihou Venuše v kožichu – v anglickém originále Venus in Furs Leopolda von Sacher‑Masocha[5]
Strana 1 | |||
---|---|---|---|
Pořadí | Název | Autor | Délka |
1. | Sunday Morning | Lou Reed, John Cale | 2:54 |
2. | I'm Waiting for the Man | Reed | 4:39 |
3. | Femme Fatale | Reed | 2:38 |
4. | Venus in Furs | Reed | 5:12 |
5. | Run Run Run | Reed | 4:22 |
6. | All Tomorrow's Parties | Reed | 6:00 |
Strana 2 | |||
---|---|---|---|
Pořadí | Název | Autor | Délka |
7. | Heroin | Reed | 7:12 |
8. | There She Goes Again | Reed | 2:41 |
9. | I'll Be Your Mirror | Reed | 2:14 |
10. | The Black Angel's Death Song | Reed, Cale | 3:11 |
11. | European Son | Reed, Cale, Sterling Morrison, Maureen Tuckerová | 7:46 |
Disk 4 | |||
---|---|---|---|
Pořadí | Název | Autor | Délka |
1. | European Son | Reed, Cale, Morrison, Tucker | 9:02 |
2. | The Black Angel's Death Song | Reed, Cale | 3:16 |
3. | All Tomorrow's Parties | Reed | 5:53 |
4. | I'll Be Your Mirror | Reed | 2:11 |
5. | Heroin | Reed | 6:16 |
6. | Femme Fatale | Reed | 2:36 |
7. | Venus in Furs | Reed | 4:29 |
8. | Waiting for the Man | Reed | 4:10 |
9. | Run Run Run | Reed | 4:23 |
10. | Walk Alone | 3:27 | |
11. | Crackin' Up“ / „Venus in Furs | Bo Diddley / Reed | 3:52 |
12. | Miss Joanie Lee | 11:49 | |
13. | Heroin | Reed | 6:14 |
14. | There She Goes Again | Reed | 2:09 |
15. | There She Goes Again | Reed | 2:56 |
Disk 5 | |||
---|---|---|---|
Pořadí | Název | Autor | Délka |
1. | Melody Laughter (instrumentální jam) | 28:26 | |
2. | Femme Fatale | Reed | 2:37 |
3. | Venus in Furs | Reed | 4:45 |
4. | The Black Angel's Death Song | Reed, Cale | 4:45 |
5. | All Tomorrow's Parties | Reed | 5:03 |
Disk 6 | |||
---|---|---|---|
Pořadí | Název | Autor | Délka |
1. | Waiting for the Man | 4:50 | |
2. | Heroin | 6:42 | |
3. | Run Run Run | 8:43 | |
4. | The Nothing Song (instrumentální jam) | 27:56 |