Testování covidu-19

Testování covidu-19 zahrnuje především laboratorní metody, vedoucí k průkazu akutní či prodělané infekce virem SARS-CoV-2. Vyhledávání a testování potenciálních nakažených je jedním ze základních pilířů epidemiologické surveillance^[1] (sledování výskytu nemoci) a je proto důrazně doporučováno Světovou zdravotnickou organizací (WHO).

K rutinnímu průkazu infekce se používají testy, detekující přímo genetickou informaci viru (ribonukleovou kyselinu – RNA) ve vzorku od pacienta. Za vhodný vzorek se považuje výtěr z hltanu, nosohltanu, případně z dolních cest dýchacích, odebraný například během bronchoskopie či intubace pacienta.^[2] Virová RNA se prokazuje metodou kvantitativní polymerázové řetězové reakce (anglicky real-time PCR nebo zkratka qPCR)^[3], která umožňuje přímo kvantifikovat množství virové RNA ve vzorku. Koncem března 2020 bylo v USA ve zrychleném procesu schvalování autorizováno použití tzv. point-of-care testů ke kvalitativní detekci virové RNA, které umožní prokázat infekci během 45 minut.^{[4] [5]}

Antigenní testy patří do skupiny testů přímého průkazu viru. U nich se netestuje ribonukleová kyselina, nýbrž antigen, bílkovina, která se objeví na vzorku z dýchací soustavy, pokud se virus v dané chvíli aktivně replikuje. Proto je tento test vhodný k odhalení právě probíhající infekce. Provádí se výtěrem z nosohltanu. K vyhodnocení není potřeba laboratoř, výsledek je znám do 30 minut. Spolehlivost antigenního testu ale ovlivňuje například koncentrace viru či doba od nástupu nemoci. Některé nakažené tedy tento test nemusí odhalit.^[6]

Pro testování SARS-CoV-2 jsou antigenní testy k dispozici od konce léta 2020.^[7] Návod na používání a interpretaci výsledků antigenního testu a platné algoritmy publikovalo Ministerstvo zdravotnictví v listopadu.^[8]

Průkaz protilátek v krvi (séru) pacienta je tzv. sérologickým testem. Infekce SARS-CoV-2 vyvolává obdobně jako jiné infekce produkci protilátek proti bílkovinám viru buňkami imunitního systému. Většina infikovaných jedinců vyvine protilátky do 5–10 dnů od počátku příznaků infekce.^[9][10] Vzhledem k tomuto relativnímu zpoždění v tvorbě protilátek se sérologické testy nehodí k akutnímu testování nemocných. Význam mají ve zpětném průkazu infekce u jedinců s lehkými či žádnými příznaky onemocnění.^[11] Z tohoto pohledu jsou důležité k posouzení celkového rozsahu epidemie a jsou nedílnou součástí epidemiologické surveillance.^[1] Ovšem testují se jen protilátky IgG, někdy IgM, ale imunoglobulin A prakticky nikoli, což značně podceňuje odhady rozšíření nemoci.^[12]

V noci, kdy je aktivita viru v těle nižší, jsou testy méně spolehlivé.^[13]

Akademie věd České republiky spustila vlastní webový portál Laboratoře proti koronaviru, který slouží ke koordinaci práce laboratoří, které se podílejí na testování vzorků.

V České republice se do vývoje vlastních testovacích kitů zapojil tým z UOCHB AV ČR, který spolu vyvinul vlastní metodu izolace virové RNA ze vzorků odebraných pacientům. Metoda je založena na použití originálních magnetických nanočástic z dílny Radka Zbořila z olomouckého RCPTM.^[14] Postupně je validována ve spolupráci s 2. LF UK, nemocnicí Na Bulovce a Státním zdravotním ústavem. V projektu je zapojen i Biocev, ÚMG AV ČR a CEITEC. 7 milionů korun na výzkum a vývoj nových diagnostických testů pro onemocnění covid-19 darovala firma IOCBTech, dceřiná společnost Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.^[15]

Akademie věd České republiky spolupracuje s Genomic Research Centre, Academia Sinica, Taipei, Tchaj-wan. Ten poskytuje vědecké obci zdarma vlastní rekombinantní a glykosylovaný spike protein viru propagovaný na lidských HEK 293 buňkách v rozpustné formě bez transmembránové domény.^[16]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu testování covidu-19 na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.