V dnešním světě se Tendaguru stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od majitelů firem a profesionálů po akademiky a milovníky volného času, Tendaguru upoutal pozornost milionů jednotlivců po celém světě. Ať už pro svůj společenský dopad, svou historickou relevanci nebo důležitost v moderním světě, Tendaguru je téma, které si zaslouží být prozkoumáno do hloubky. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů Tendaguru, analyzujeme jeho význam, jeho vývoj v čase a jeho vliv v různých oblastech společnosti.
Tendaguru je proslulá paleontologická lokalita svrchnojurského stáří (asi 150 až 145 milionů let), ležící na území dnešní Tanzanie ve východní Africe.[1] Světové jméno získala počátkem 20. století, kdy sem byla uspořádána první německá paleontologická expedice, vedená Wernerem Janenschem (1909-1913). Tehdy šlo o součást území kolonie s názvem Německá východní Afrika.[2] Fosilie dinosaurů, objevených na lokalitě Tendaguru, byly dobře známé domorodým obyvatelům této oblasti již dlouho před příchodem evropských vědců.[3]
Z této lokality v podobě různě vysokých kopečků a jejich okolí byli popsáni velmi populární dinosauři, jako byl obří sauropod Brachiosaurus (nověji Giraffatitan) a menší Dicraeosaurus, stegosaurid Kentrosaurus nebo dravý teropod Elaphrosaurus. Kostra brachiosaura, vystavená dnes v Humboldtově muzeu v Berlíně, je dosud nejvyšší smontovanou kostrou dinosaura na světě s výškou 13,2 metru. Celkem bylo v Tendaguru objeveno asi 11 platných rodů neptačích dinosaurů. Ve vykopávkách se pokračovalo až do roku 1930, po první světové válce však již pouze britskými expedicemi.[4] U menšího sauropodního dinosaura druhu Janenschia robusta byl určen dosud nejvyšší zjištěný věk mezi dinosaury, a to zhruba 55 let.[5]
Kromě druhu Giraffatitan brancai byly v sedimentech tohoto souvrství objeveny také fosilie dalšího obřího brachiosaurida (patrně samostatného a dosud formálně nepopsaného rodu), který nese přezdívku "Archbishop" (Arcibiskup). Původní odhady velikosti (až o polovinu větší než berlínský exemplář) se s dalším výzkumem nepotvrdily a dnes vědci odhadují, že tento exemplář byl asi o 15 % menší než kompozitní exemplář z Berlína.[6]