Struktura povrchu

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Struktura povrchu (také textura povrchu) je souhrnný termín, označující geometrické odchylky povrchu od jeho ideálního tvaru. Je výsledkem způsobu obrábění, hloubky stop po nástroji apod. Jedná se také o prohlubeniny (rýhy, trhliny), vyvýšeniny (vyboulením, otřepy), nebo plošné nedokonalosti (eroze, koroze). Podle velikosti nerovností se člení na 3 složky:

• drsnost povrchu
• vlnitost povrchu
• základní profil

Vzhled povrchu je určen způsobem obrábění dané plochy. Například po hoblování jsou rýhy přímé.

Může vypadat třeba jako na obrázku:

Drsnost povrchu se určuje buď porovnávacími šablonami, nebo speciálními měřidly. Každý způsob opracování má své šablony. Při velmi jemném opracování se používá komparační mikroskop.
Výsledkem měření je v praxi nejčastěji hodnota Ra, což je průměrná aritmetická odchylka profilu drsnosti. Její jednotkou jsou obvykle mikrometry.

• Pálení plamenem – 25 až 50μm
• Řezání pilou – 12,5 až 50μm
• Frézování – 0,8 až 50μm
• Soustružení – 0,8 až 25μm
• Broušení – 0,2 až 12,5μm
• Válečkování – 0,1 až 0,4μm
• Leštění – 0,025 až 0,1μm
• Lapování – 0,012 až 0,2μm

Konkrétní hodnoty jsou velmi závislé na volbě řezné rychlosti posuvu, stavu nástroje a podobně.

V technické dokumentaci se značení drsnosti povrchu řídí normou ISO 1302

Složení úplné grafické značky struktury povrchu:
a – požadavek na drsnost povrchu
b – případné další požadavky na strukturu povrchu
c – výrobní proces ( způsob opracování, povlakování … )
d – orientace nerovností
e – přídavek na obrábění

• Obrázky, zvuky či videa k tématu struktura povrchu na Wikimedia Commons