Starý Hrozňatov (zámek)

Vítejte u článku o Starý Hrozňatov (zámek), kde toto zajímavé téma/osobu/datum prozkoumáme do hloubky. Dozvíme se o jeho původu, jeho významu v dnešní společnosti a různých aspektech, které ho činí tak zajímavým. V celém tomto článku se ponoříme do jeho historie, jeho důsledků a dopadu v různých oblastech. Od svého vlivu na populární kulturu až po jeho důležitost v každodenním životě, Starý Hrozňatov (zámek) představuje fascinující téma, které si zaslouží být podrobně prozkoumáno. Připravte se na objevování všech fascinujících aspektů Starý Hrozňatov (zámek) v této komplexní recenzi!

Starý Hrozňatov
pohled od severu
pohled od severu
Základní informace
Slohrománský, barokní, novogotický
ArchitektAdam Haberzettl
Výstavba12. století
Přestavba16. a 19. století
Poloha
AdresaHrozňatov, Cheb, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°1′26,58″ s. š., 12°23′26,26″ v. d.
Starý Hrozňatov
Starý Hrozňatov
Další informace
Rejstříkové číslo památky27655/4-126 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starý Hrozňatov (dříve též Kinsberk, či Kinsperk z německého Kinsberg) je hrad přestavěný na zámek v obci Hrozňatov nedaleko města Cheb. Původní románský hrad byl postaven ve 12. století, ale dochovaná podoba je výsledkem mnoha přestaveb, z nichž poslední proběhla v novogotickém slohu ve druhé polovině 19. století. Zámek je spolu s kaplí Nejsvětější Trojice chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

vstup do hradu

Hrad vznikl nejspíše již ve 12. století, kdy na něm mohl sídlit Ušalk z Kinsberka připomínaný v roce 1188. První písemná zmínka o hradu pochází až z roku 1217, ve kterém jsou na smlouvě falckraběte Raboda a hraběte Jindřicha z Ortenburku uvedeni jako svědci Jindřich z Kinsberka se svým stejnojmenným synem, kteří byli ministeriály chebské falce. Jejich potomkům hrad patřil ještě v roce 1259, ale o rok později přešel do zástavního držení plavenských fojtů,[2] kteří jej o rok později vrátili. Ještě předtím však v roce 1233 proběhla raně gotická přestavba.[3]

V roce 1322 získal Chebsko král Jan Lucemburský, a hrad se stal lénem České koruny. V letech 1342–1360 byl jeho správcem Arnošt Winkler z Falknova, roku 1380 Bohuslav z Hartenberka a od roku 1396 Jindřich Pluh z Rabštejna. Vdova po něm hrad v roce 1401 prodala městu Cheb, které ho o rok později přenechalo bratrům Albrechtu a Lorenci Frankengrünerovým, jejichž potomci na hradě sídlili s výjimkou let 1470–1486[2] až do roku 1506, kdy Starý Hrozňatov koupil za 3200 rýnských zlatých Kryštof z Týna. Pánům z Týna panství zůstalo téměř sto let. V letech 1603–1608 byli majiteli Tennerové, od kterých je získal za 36 000 rýnských zlatých rytíř Kryštof Elbogner ze Schönfeldu a Ottengrünu. V 16. [4] nebo na počátku 17. století proběhla renesanční přestavba.[3]

Během třicetileté války hrad chátral a na jejím konci byl v roce 1647 obležen a dobyt švédským vojskem, které hrad obsadilo. Po válce byl hrad obnoven v barokním slohu a v roce 1658 jej koupili chebští jezuité. Po zrušení řádu v roce 1773 jejich majetek převzal náboženský fond, který jej spravoval až do roku 1824, kdy zámek koupil za 54 605 zlatých Jan Nonner z Prahy. Jan Nonner nechal na zámku provést pozdně barokní úpravy. Po roce 1872 se na zámku vystřídala řada majitelů, z nichž Josef Antonín Halbmayer jej nechal přestavět podle projektu architekta Adama Haberzettla v novogotickém stylu.[2]

V roce 1945 byl zámek zkonfiskován, a v letech 1950–1965 využíván jednotkou Pohraniční stráže která ho zcela zdevastovala a hrozilo, že bude odstřelen a zbourán. V roce 1965 ho nakrátko získala Chebská galerie. Zámek ve Starém Hrozňatově zachránil její ředitel Bojmír Hutta, který zde zamýšlel vybudovat lapidárium barokní plastiky.[5][6] Do areálu zámku byly svezeny poškozené sochy z pohraničí (většinou ze hřbitovů, křižovatek cest, božích muk apod.) a zde postupně procházely restaurováním. Huttovým přičiněním se opravený zámek roku 1968 otevřel pro veřejnost. Byl přizpůsoben potřebám galerie a kromě depozitáře a společenského sálu, kde se konaly přednášky a diskuse, v něm měly být zřízeny dva ateliéry a sochařská dílna pro plánovaná sochařská sympozia. Počátkem normalizace zámek opět zabavilo Ministerstvo vnitra, protože podle jeho názoru ležel příliš blízko západní hranice,[7] a přestalo ho udržovat.[2] Na počátku devadesátých let 20. století prošel zámek neúspěšnou privatizací a až do roku 2007 dále chátral. Rekonstrukce byla zahájena až po roce 2007 firmou ElitProfit.[8]

Stavební podoba

Černá věž

Zámek je od zbylé části vrchu, na kterém stojí, oddělen příkopem částečně vysekaným ve skále.[2] Z nejstarší stavební fáze pochází románská[9] Černá věž, což je okrouhlý bergfrit s plochostropými interiéry vyzděnými klasovým zdivem[4] Do věže, jejíž zdi dosahují síly 2,9 metru, se vstupovalo po můstku ze sousední hradby portálkem v prvním patře. Na bergfrit navazovala hradba, ve které bývala brána, po které se v těle věže dochovala kapsa závory. Čelo chránila ještě parkánová hradba.[9]

V jihozápadním nároží stávala čtverhranná obytná věž, ze které se dochoval sklep s rozměry 8 × 8 metrů. Před ní bývala další okrouhlá věž zvaná Shnilá, ale v roce 1842 byla zbořena. Obytná budova stála nejspíše také podél jižní hradby. Dochoval se z ní sklep, který mohl být v době vzniku budovy přízemím.[2]

Palác na jihozápadní straně byl postaven během renesanční přestavby v 16. století a po třicetileté válce vznikla také zástavba na východní a severní straně hradu.[2] Suterénní prostory západní strany bývaly považovány za románské, ale novější průzkumy prokázaly jejich gotický původ. Za románské jsou považovány pozůstatky zástavby odkryté v prostoru nádvoří archeologickým výzkumem a v podobě nepatrných zbytků dochovaná věž v západní části hradu.[9]

V 19. století byly fasády budov empírově upraveny. Dochovaná podoba zámku pochází ze druhé poloviny 19. století, kdy bylo severní a východní křídlo zbořeno a na místě starého paláce vznikl romantický zámek.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 138914 : Zámek s kaplí Nejsvětější Trojice a parkem. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ . 
  2. ↑ a b c d e f g h ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. N–Ž. Svazek 2. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Starý Hrozňatov, s. 370–376. 
  3. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Starý Hrozňatov – zámek, s. 319–320. 
  4. ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Starý Hrozňatov, s. 514–515. 
  5. ↑ TRNKA, S. Návod na záchranu historické památky. Zemědělské noviny. Květen 1969, roč. 6, čís. 8. 5. 1969. 
  6. ↑ PALACKÁ, Dagmar. Proč nevyletěl do povětří. Zemědělské noviny. Srpen 1969, roč. 6, čís. 19. 8. 1969. 
  7. ↑ KÁRNÍK, Tomáš. Galerie výtvarného umění v Chebu v letech 1962–1989. Olomouc, 2015 . Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého. Vedoucí práce Pavel Šopák. s. 33–35. Dostupné online.
  8. ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Starý Hrozňatov – hrad a zámek Kinsberg . Památky a příroda Karlovarska . Dostupné online. 
  9. ↑ a b c DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 4. Praha: Libri, 2011. 164 s. ISBN 978-80-7277-489-0. Heslo Starý Hrozňatov, s. 102. 

Literatura

  • KÁRNÍK, Tomáš. Galerie výtvarného umění v Chebu v letech 1962–1989. Olomouc, 2015 . Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého. Vedoucí práce Pavel Šopák. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy