Solutréen

V tomto článku prozkoumáme Solutréen do hloubky, analyzujeme jeho důležitost, jeho dopady a jeho vliv na různé aspekty každodenního života. Solutréen je fenomén, který přitahuje pozornost odborníků a vědců v různých oblastech, protože jeho význam sahá od osobní až po globální úroveň. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, které činí Solutréen tématem zájmu a úvah, a také různými úhly pohledu, ze kterých k němu lze přistupovat. Kromě toho se ponoříme do důsledků, které má Solutréen v různých kontextech, a jeho potenciálu generovat významné změny ve společnosti.

Solutréen je mladopaleolitická archeologická kultura, datovaná přibližně do období před 22. až. 18 tis. lety. Název je odvozen ze jména proslulé lokality Solutré v departmentu Saône-et-Loire ve Francii, kde byly nalezeny pod skalou kosti několika stovek koní spolu s industrií této kultury.

Dějiny bádání

Rozšíření solutréenského osídlení

Jako první rozpoznal tuto kulturu francouzský paleontolog Édouard Lartet, který ji ve své periodizaci paleolitu založené na paleontologických nálezech zařadil pod tzv. období soba. Vlastní kulturu solutrée definoval Gabriel de Mortillet, který na základě kamenné štípané industrie rozdělil Lartetovo období soba na starší období - solutréen a mladší magdalenien.[1] Gabriel de Mortillet solutréen ve své periodizaci chybně zařadil za středopaleolitický moustérien, což později opravil Henri Breuil, který před solutréen zařadil nejstarší plně mladopaleolitickou kulturu aurignacien.[2]

Rozšíření

Ve Francii mezi Loirou a Pyrenejemi, ve Španělsku v Kantábrii, Pyrenejích a na pobřeží středozemního moře a z části v Portugalsku.

Hmotná kultura

Kamenná štípaná industrie

Pazourkový listovitý hrot

Nejvýraznější kamenné nástroje solutréenu jsou velké listovité hroty. O funkci těchto hrotů se často diskutuje. Obvykle je odborníci považují za hroty kopí či oštěpů, případně za nože. Někteří autoři zvažují i rituální funkci některých hrotů. Argumentují například:

  • vysokou kvalitou a estetičností surovin (různé barvy a struktury), ze kterých byly některé hroty vyráběny
  • značným množstvím času nutným k jejich výrobě a neúměrným jejich praktické funkci
  • tenkostí některých hrotů, které jsou velmi křehké a praktické využití by nevydržely
  • přílišnou délkou některých hrotů, díky které by se (v případě kopí či oštěpů) jen těžko upevňovaly[3]

Kostěná a parohová industrie

Solutreénská KPI není natolik rozvinutá jako KPI následujícího magadalenienu, avšak přinesla některé inovace. K nim patří například kostěná jehla s provrtaným uchem.[4] Z období solutréenu jsou také známy první případy využití tzv. vrhačů (atlatlů) - které dokumentuje například nález z francouzské jeskyně Combe Sauniere.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ TRIGGER, B. G. A History of Archaeological Thought. Cambridge: , 2007. S. 150. . 
  2. ↑ MURRAY, T. (ed). Encyclopedia of archaeology: History and discoveries. Santa Barbara: , 2001. Heslo Breuil, Abbé Henri, s. 193. 
  3. ↑ MILISAUSKAS, S (ed.). European prehistory: a survey. New York: , 2002. Dostupné online. S. 85. 
  4. ↑ SHAW, I - JAMESON, R (eds.). A dictionary of archaeology. Padstow: Blackwell Publishers, 1999. Dostupné online. S. 536. 
  5. ↑ KNECHT, H (ed.). Projectile technology. New York: , 1997. Dostupné online. S. 174. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Solutréen na Wikimedia Commons