Smajlík
V dnešním světě se Smajlík stalo tématem velkého významu a zájmu široké veřejnosti. Jeho dopad přesahuje hranice a pokrývá různé aspekty každodenního života, od zdraví po ekonomiku, včetně technologií a kultury. _Var1 upoutal pozornost akademiků, vědců, obchodníků, aktivistů a široké veřejnosti a vyvolal všechny typy debat, vyšetřování a akcí. Jeho vliv je nepopiratelný a jeho studium je klíčové pro lepší pochopení světa, ve kterém žijeme. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Smajlík a jeho význam v naší současné společnosti, analyzujeme jeho dopad na globální úrovni a zamyslíme se nad jeho možnými budoucími důsledky.
Smajlík (anglicky smiley; z angl. smile – smát se) je stylizovaný obrázek lidské tváře, nejčastěji v podobě žlutého kruhu se dvěma tečkami představujícími oči a obloučkem představujícím ústa. V širším významu se jako smajlík označuje libovolný emotikon nebo emoji. Smajlíci jsou používáni k vyjadřování pocitů či ke zpestření při elektronické komunikaci.
Vznik
Smajlík vytvořil v roce 1963 výtvarník Harvey Ball jako součást kampaně pro pojišťovací společnost. Cílem měla být podpora morálky zaměstnanců. První textové použití smajlíků ve tvaru :-) „pro vtipy“ a :-( „pro věci, které vůbec nejsou vtipné“ navrhl Scott Fahlman 19. září 1982 v e-mailu pro radu informatiků na Univerzitě Carnegieho–Mellonových.[1]
Nicméně datum jeho prvního užití není zcela známo, jindy se uvádí již kolem roku 1910, kdy používal Winston Churchill znaky X jako znaky polibků, v dopisech své ženě. Značka podobná smajlíku je k nalezení i v korespondenci žďárského opata Bernarda Henneta († 1770), kde patrně označuje schválený dokument či místo pro pečeť.[2] Obdobná kresba byla nalezena i na starověké chetitské keramice dochované na území dnešního Turecka.[3]
V dopise Janu Werichovi dne 16. června 1962 píše Jiří Voskovec o knize Divadlo, a cituje z ní popis herců V+W. V textu zazní tato slova: „…Ty banální dvě masky řeckého divadla – jedna s ústy tak :-) a druhá s ústy takhle :-( – jsou banální jen proto, že jsou tak dokonale správné.“ (pramen: Jiří Voskovec, Jan Werich - Korespondence).[zdroj?!]
Varianty
V moderní elektronické komunikaci se nejčastěji setkáme s následujícími variantami smajlíků:
Emotikon je smajlík složený z více znaků, které společně připomínají obličej. Lze je řadit jako podskupinu ASCII artu, grafického stylu, ve kterém jsou obrázky tvořeny složením textových znaků. Příkladem emotikonu může být :-) nebo :-( zmíněné výše.
Oproti tomu v případě emoji se jedná o jediný znak, reprezentující obrázek. Příkladem emoji může být 🙂 nebo ☹.
Samolepky a jiné stylizované obrázky
Některé chytré mobilní telefony, či tablety, případně některé komunikační aplikace, také kromě emoji umožňují svým uživatelům použít k vyjádření pocitů či zpestření přímo stylizované obrázky. Takové obrázky, často nazývané samolepky nebo nálepky, jsou často zvětšenými verzemi emoji a mohou být tematicky zaměřené. Např. kočičí samolepky by takto obsahovaly běžné smajlíky vyjádřené kočičími obličeji. V aplikacích se běžně vyskytují bok po boku s emoji. Některé aplikace místo předdefinovaných sad samolepek umožňují uživatelům nahrát libovolný smajlík nebo jiný obrázek z úložišť obrázků, případně nahrát i pohyblivý GIF.
Odkazy
Reference
- ↑ Joeri Van den Bergh. Jak cool značky zůstávají hot. Brno: Bizbooks, 2012. 248 s. ISBN 978-80-265-0002-5. Kapitola Štěstí: Generace Y zbožňuje značkové emoce, s. 187.
- ↑ http://echo24.cz/a/wgxMk/unikatni-objev-prvni-smajlik-neni-z-usa-ale-z-baroknich-cech
- ↑ DALEY, Jason. World's Oldest Smiley Face May Decorate a Hittite Jug. Smithsonian. Dostupné online . (anglicky)
