Skřipec
V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Skřipec, prozkoumáme jeho různé aspekty a možné důsledky v různých oblastech. Od svého vzniku až po dnešní dopad je Skřipec předmětem zájmu a diskusí a je považován za relevantní téma nejen pro odborníky v oboru, ale také pro širokou veřejnost. V tomto směru budeme do hloubky analyzovat různé perspektivy obklopující Skřipec a zkoumat jeho vliv na společnost, kulturu a akademickou sféru. Podobně prozkoumáme možné výzvy a příležitosti, které Skřipec představuje, a zamyslíme se nad jeho důležitostí a relevanci v současném světě.
Skřipec (někdy též žebřík) je jeden z nástrojů útrpného práva. Slouží ke znehybnění a bolestivému napnutí vyslýchaného. Jde o vodorovnou, šikmou či svislou konstrukci, opatřenou okovy či jhy k zachycení rukou a nohou vyslýchaného a napínacím zařízením, nejčastěji ve formě rohatky a několikaramenného vratidla. Starší konstrukce napínací zařízení neměly a pro napínání se používala rozličná závaží, zavěšovaná nejčastěji na nohy vyslýchaného.
Ranivý účinek spočívá v bolestivém natažení kloubního vaziva a tkání trupu a končetin, vedoucí při vyšším natažení až k jejich ruptuře či vykloubení (prakticky v ramenních a kolenních kloubech). Některé varianty skřipců používaly pro zostření účinku hraněné či ozubené hřebeny, vkládané nejčastěji pod záda vyslýchaného. Jinou variantou zostření (používanou zejména u svisle konstruovaných skřipců) bylo vtahování vyslýchaného s rukama za zády – technika, vedoucí k luxaci ramenních kloubů. Alternativním využitím konstrukce skřipce (používaným ve Španělsku) bylo smyčkování – přitahování trupu nebo končetin ke konstrukci skřipce smyčkami provazu, které se utahovaly otáčením podložených dřevěných vratidel.
Zařízení odvozená od skřipce jsou častou pomůckou pro BDSM aktivity, kde se používají pro znehybnění submisivního jedince.
Galerie
-
modernější provedení vodorovného skřipce s okovy a ozubeným hřebenem -
