Téma Sergej Tarasov (biatlonista) je dnes široce diskutované a analyzované téma. Po léta zaujímá přední místo v akademických, politických a společenských debatách. Jeho význam spočívá v jeho dopadu na každodenní život lidí a také na rozvoj různých studijních oborů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Sergej Tarasov (biatlonista), od jeho původu až po jeho důsledky v současné společnosti. Kromě toho bude zkoumán jeho vliv v různých oblastech, jako je ekonomika, technologie, kultura a politika. Prostřednictvím této vyčerpávající analýzy se snažíme nabídnout komplexní vizi Sergej Tarasov (biatlonista) a jeho důležitosti v dnešním světě.
Sergej Tarasov | |
---|---|
Narození | 15. února 1965 (60 let) Staroaleyskoye |
Alma mater | Altai State Pedagogical Academy |
Povolání | biatlonista |
Ocenění | medaile Řádu za zásluhy o vlast 2. třídy Řád za osobní statečnost zasloužilý mistr sportu Ruska |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
![]() | ||
zlato | ZOH 1994 | 20 km individuálně |
bronz | ZOH 1994 | sprint |
stříbro | ZOH 1994 | štafeta |
bronz | ZOH 1998 | štafeta |
Mistrovství světa v biatlonu | ||
zlato | MS 1996 | vytrvalostní závod |
stříbro | MS 1993 | vytrvalostní závod |
bronz | MS 1993 | sprint |
zlato | MS 1996 | štafeta |
stříbro | MS 1991 | štafeta |
stříbro | MS 1993 | štafeta |
Sergej Petrovič Tarasov (rusky: Серге́й Петро́вич Тара́сов; * 15. února 1965) je bývalý ruský biatlonista, který reprezentoval Sovětský svaz a Rusko.
Je držitelem čtyř olympijských medailí. Dvě z nich jsou individuální - zlato z vytrvalostního závodu (20 km) na olympiádě v Lillehammeru roku 1994 a bronz ze sprintu (10 km) z téže olympiády. Krom toho má ještě stříbro ze štafety z Lillehammeru a štafetový bronz z her v Naganu roku 1998.[1] Jeho nejlepším výsledkem z mistrovství světa je první místo z vytrvalostního závodu na šampionátu v Ruhpoldingu roku 1996. Tamtéž získal rovněž titul mistra světa s ruskou štafetou. Jeho nejvyšším celkovým umístěním na Světovém poháru bylo šesté místo v sezóně 1995-96.[2] Po skončení závodní kariéry byl prezidentem hokejového klubu Motor Barnaul.
V biatlonovém světě proslul také příčinami své neúčasti na hrách v Albertville. Sovětská reprezentace v té době experimentovala s krevním dopingem. Tarasov odevzdal značnou dávku krve, avšak ve zmatcích, které tehdy v rozpadajícím se Sovětském svazu vládly, mu při reinfuzi byla znovu vpravena do těla nikoli krev jeho, ale někoho cizího, načež upadl do kómatu. Sice se uzdravil, ale na hry roku 1992 už jet nemohl.[3] Tento případ také upozornil na systémové dopingové praktiky v Rusku.