Saturnův chrám je téma, které v poslední době vyvolalo velký zájem a diskusi. Tato problematika zaujala z mnoha hledisek pozornost různých sektorů společnosti, od odborníků v oboru až po běžné lidi se zájmem o pochopení jejího dopadu. Jak čas postupuje, Saturnův chrám se staví jako ústřední bod v současných rozhovorech, což vyvolává úvahy a analýzy z různých úhlů pohledu. Tento článek se bude snažit ponořit do různých aspektů Saturnův chrám, prozkoumat jeho důsledky a nabídnout úplný přehled tohoto tématu.
Saturnův chrám (italsky: Tempio di Saturno) je patrně nejstarší římský chrám, jehož kořeny sahají až do samotných prvopočátků římské republiky. Svatyně, která je zasvěcena bohu zemědělství a žní Saturnovi, se nachází na západním konci Fora Romana na úpatí Capitolia vedle Vespasianova chrámu a baziliky Julia.
V místech dnešní stavby se nacházely celkem tři chrámy, které byly zasvěceny Saturnovi. První chrám zde byl podle legendy založen již mezi lety 501 a 497 př. n. l.. Některé prameny uvádějí jako zakladatele posledního římského krále Tarquinia Superba, jiné hovoří o římském konzulovi Titovi Larciovi. O tomto starobylém chrámu však nevíme téměř nic. V roce 42 př. n. l. byla původní budova strhnuta a na jejím místě vyrostl na rozkaz konzula Munatia Planca nový chrám typu pseudoperipteros. Ten byl postaven na novém, travertinem obloženém podstavci, který měřil 40×22,5 metrů do stran. Samotná budova se nacházela ve výšce 9 metrů nad okolním terénem. Druhý chrám byl zničen mohutným požárem, jehož plameny v roce 283 zničily velkou část Fora Romana. Ihned po ničivém požáru vydal císař Dioklecián pokyn k rekonstrukci, která dala chrámu dnešní podobu.
První chrám byl pravděpodobně vystavěn v etruském stylu. Během Diokleciánovy restaurace získala budova iónskou podobu, což dokazují 11 metrů vysoké sloupy. Zbylo jich celkem osm - šest v hlavním průčelí směrem do Fora Romana a jeden z každé stran. Sloupy, v průčelí jsou vyrobeny z šedé žuly, zatímco zbývající dva po stranách byly vytesány z žuly červené. Zajímavé je, že ačkoliv samotné sloupy, jejichž průměr u základny dosahuje 1,43 metrů, jsou zařazeny do iónského řádu, některé podstavce mají spíše vlastnosti řádu korintského.
Sloupy v průčelí nesou velký mramorový architráv, v němž je ve dvou řadách vyryt nápis:
Na štítě pak byly pravděpodobně vystaveny sochy mořského boha Tritóna s koňmi.
Uvnitř celly byla vystavena pravděpodobně slonovinová nebo dřevěná socha boha, jehož nohy byly spoutány bavlněnými pouty. Každý rok vždy 17. prosince, kdy se konaly slavnosti Saturnálie, byla pouta sundána a na pět dnů nastala po celé říši rovnocennost mezi lidmi.
Budova chrámu nesloužila jen pro náboženské účely, ale měla také funkci státní pokladny. Proto lze v některé literatuře stavbu nalézt pod názvem Aerarium, což je obecný výraz pro římskou státní pokladnu či státní finance. Pro tyto potřeby byly v podstavci pod nyní již zřícenými schody vybudovány dvě velké místnosti. Uloženy zde byly nejen veškeré římské rezervy ve formě zlata, stříbra a jiných drahých kovů, ale i mnohé říšské dokumenty, smlouvy a zákony. Později byly všechny tyto důležité listiny přesunuty do vedlejšího Tabularia, kde vznikl státní archiv.