Rakouská Jižní dráha
Tento článek se bude věnovat tématu Rakouská Jižní dráha, který byl v průběhu času předmětem zájmu a studia různých oborů. Rakouská Jižní dráha významně ovlivnila různé aspekty společnosti, kultury a historie a zanechala svou stopu v životech lidí a rozvoji komunit. Prostřednictvím podrobné analýzy budou prozkoumány různé dimenze a perspektivy obklopující Rakouská Jižní dráha, což čtenáři nabídne komplexní a obohacující pohled na toto téma, které je dnes tak aktuální. Shromažďováním výzkumů, svědectví a odborných posudků je cílem přispět k poznání a porozumění Rakouská Jižní dráha a poskytnout čtenáři potřebné nástroje k zamyšlení a vytvoření vlastního úsudku o této záležitosti.
| Společnost Jižní dráhy (Südbahn) | |
|---|---|
 Logo | |
 Borovnický viadukt, jedna z velkých staveb na trati Jižní dráhy mezi Ljubljaní a Terstem. Zničen během II.světové války | |
| Základní údaje | |
| Dřívější jména |
|
| Zakladatel | Georgios Sinas |
| Klíčoví lidé |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rakouská jižní dráha, německy (Österreichische) Südbahn je 577,2 km dlouhá, dnes převážně dvoukolejná elektrifikovaná železniční trať. Vznikala v letech 1839–57 jako strategická spojnice hlavního města Vídně s Terstem, hlavním námořním přístavem bývalého Rakouska-Uherska, a do roku 1866 i s rakouským Benátskem. Její součástí je i Semmeringská dráha, považovaná za první horskou železnici na evropském kontinentu. Nyní je rozdělena na rakouský úsek z Vídně přes Štýrský Hradec na slovinské hranice u Spielfeldu, a na dráhu Spielfeld-Straß – Terst ve Slovinsku a Itálii.
Trať postavila s významnou pomocí státu mocná společnost Jižní dráhy (něm. K. u. k. priv. österr. Südbahngesellschaft - SB, zpočátku uváděná též jako Erzherzog Johann-Bahn). Ještě jako Vídeňsko-raabská dráha, resp. Vídeňsko-raabská železniční společnost (Wien-Raaber Eisenbahn-Gesellschaft, WRE) postavila v letech 1839–1841 první úsek trati mezi Wiener Neustadt a Vídní, po přejmenování jako Gloggnická dráha (něm. Wien-Gloggnitzer Eisenbahn-Gesellschaft) trať roku 1842 prodloužila až do Gloggnitz. Trať převzal roku 1851 rakouský stát a jako společnost Státní jižní dráhy (k.k. Südliche Staatsbahn) pokračoval ve stavbě až do tehdy rakouského Terstu (1857), včetně nejnáročnějšího úseku přes Alpy (Semmeringská dráha, Semmeringbahn Gloggnitz–Mürzzuschlag, otevřen 1854). Roku 1858 byla celá dokončená trať Wien – Wr.Neustadt – Semmering – Bruck an der Mur – Graz – Trieste prodána zpět soukromé Jižní dráze; zestátněna rakouským státem byla až roku 1923.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Austrian Southern Railway na anglické Wikipedii.
- ↑ VASKO-JUHÁSZ, Désirée. Die Südbahn: Ihre Kurorte und Hotels. : Böhlau VERLAG Wien, Köln, Weimar, 2006. 415 s. (Semmering Architektur; sv. 1). Dostupné online. ISBN 3-205-77404-3. OCLC 881124830 S. 41–46. (německy)
