Raimond II. Trencavel

Raimond II. Trencavel je téma, které v průběhu let vyvolalo velký zájem. Jak se společnost vyvíjí, Raimond II. Trencavel se stal základním aspektem života lidí. Ať už na osobní, profesní nebo akademické úrovni, Raimond II. Trencavel je považován za klíčový faktor pro pochopení světa kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Raimond II. Trencavel, od jeho původu až po jeho dnešní vliv. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme osvětlit důležitost a relevanci Raimond II. Trencavel v naší moderní společnosti.

Raimond II. Trencavel
vikomt z Albi, Béziers, Carcassonne a Razès
Portrét
Narození1207?
Úmrtípo 1267
PotomciRoger z Béziers
Raimond Roger
DynastieTrencavelové
OtecRaimond Roger Trencavel
MatkaAnežka z Montpellieru
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raimond II. Trencavel (okcitánsky Ramon II Trencavel, 1207? - po 1267) byl poslední vládnoucí vikomt z languedockého rodu Trencavelů, který strávil celý svůj život snahou o obnovení původního postavení rodu, ztraceného během křížové výpravy proti katarům.

Život

Raimund byl jediným synem Raimonda Rogera Trencavela a Anežky, dcery Viléma z Montpellieru. Z matčiny strany byl synovcem aragonského krále Petra II. V čase jeho dětství byla vyhlášena křížová výprava a jako záminka pro vpád na jih Francie posloužila vražda papežského legáta Petra z Castelnau.

„ Roku vtělení Pána našeho tisícího dvoustého devátého a jedenáctý rok duchovní vlády papeže Inocence, za panování Filipa, krále francouzského, okolo svátku svatého Jana Křtitele všichni křižáci, připutovalí z různých částí Francie (...), se shromáždili v blízkosti Lyonu, města francouzského... “
— Petr z Vaux-de-Cernay[1]

Křižáci ze severní Francie oblehli město Carcassonne a Raimondův otec se po marném smlouvání a snaze krále Petra vydal jako rukojmí. Místnímu byvatelstvu zachránil holé životy, sám zemřel ve vězení a jeho syn a dědic strávil dětství v péči hrabat z Foix.

Roku 1224 se Raimond podílel na povstání Raimonda z Toulouse proti Amaurymu z Montfortu a získal do držení Carcassonne.

V roce 1229 byl donucen v Melunu uzavřít smlouvu s mladým králem Ludvíkem IX. na jejímž základě předal králi Carcassonne a ponechal si Béziers. [2]

Roku 1240[3] se po návratu z aragonského exilu s podporou aragonského krále a languedocké šlechty znovu pokoušel získat svá bývalá panství. Vzbouřencům se podařilo obsadit velkou část Languedoku a vážně ohrozili královskou moc v oblasti, oblehli Carcassonne, kde se opevnil královský senešal se dvěma biskupy.[4] Vzpoura byla brutálně potlačena královskou armádou vedenou konetáblem Janem z Beaumontu a Raimond prchl zpět do Aragonie.[5][6] Následovaly represe, proti heretikům byla povolána inkvizice.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev, Rytířské bitvy a osudy (1208-1346). Praha: Mladá fronta, 2006. ISBN 80-204-1401-0. 
  2. ↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 83. Dále jen Svatý Ludvík. 
  3. ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 592. 
  4. ↑ Svatý Ludvík, str. 115
  5. ↑ HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. S. 277. (polsky) 
  6. ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 332
  7. ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 333

Literatura

  • DÉBAX, Hélène. La féodalité languedocienne XIe - XIIe siècles : Serments, hommages et fiefs dans le Languedoc des Trencavel. Toulouse: Presses universitaires du Mirail, 2003. 407 s. ISBN 285816651X. (francouzsky) 
  • GRAHAM-LEIGH, Elaine. The southern French nobility and the Albigensian Crusade. Woodbridge: The Boydell Press, 2005. 187 s. Dostupné online. ISBN 1-84383-129-5. (anglicky) 
  • MACÉ, Laurent. Les comtes de Toulouse et leur entourage:XIIe-XIIIe siècles:rivalités, alliances et jeux de pouvoir. Toulouse: Bibliothèque historique Privat, 2003. 445 s. ISBN 2708956124. (francouzsky) 

Externí odkazy