Profáze
V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Profáze. Od jeho počátků až po jeho dnešní důsledky se ponoříme do hluboké a podrobné analýzy tohoto tématu/tématu/osoby/datum. Objevíme jeho význam v různých kontextech, jeho dopad na společnost a jeho roli v historii. Prostřednictvím vyčerpávajícího výzkumu prozkoumáme všechny aspekty Profáze a představíme data a úvahy, které čtenáře vyzve k prohloubení jejich porozumění. Se záměrem nabídnout kompletní a obohacující vizi přistoupíme k Profáze z různých přístupů a pohledů, s cílem obohatit porozumění tomuto tématu/tématu/osobě/datu.
Profáze je počáteční stadium mitózy, v němž dochází ke kondenzaci chromatinu, takže se chromozomy stávají pozorovatelnými světelným mikroskopem. Každý chromozom se nyní skládá ze dvou identických molekul DNA (chromatid) spojených v místě centromery. Současně s kondenzací chromozomů zaniká jadérko – místo, kde během interfáze dochází k mohutné transkripci ribozomální RNA; během kondenzace tato transkripce ustává. Za kondenzaci DNA zodpovídá protein kondenzin, který se po aktivaci (fosforylací) váže na DNA a sbaluje ji do nadšroubovice.[1] V pozdní profázi se na každé chromatidě v oblasti centromery vytváří kinetochor, proteinová struktura, která hraje zásadní roli při pohybu chromozomů během následujících fází.
Druhým důležitým procesem, který v profázi probíhá, je vznik dělicího vřeténka. Během S fáze došlo spolu s replikací DNA také ke zdvojení centrozomů[2], organel lokalizovaných během interfáze poblíž buněčného jádra. Koncem G2 fáze a začátkem profáze se jednotlivé centrozomy začínají od sebe oddalovat, až dospějí k opačným koncům buňky, a určí tak rovinu, v níž bude dělení probíhat. Toto nasměrování buněčného dělení má zásadní význam u mnohobuněčných organismů, např. během vývoje orgánů.[2] Na každém centrozomu dochází k polymeraci tubulinu, což má za následek růst mikrotubulů dělicího vřeténka, struktury, která posléze umožní rozchod chromatid k pólům buňky. Z centrozomu vybíhají tři typy mikrotubulů, které se liší orientací:
- kinetochorové mikrotubuly směřují do středu buňky a připojují se ke chromozomům, resp. jejich kinetochorům;
- polární mikrotubuly směřují rovněž do středu, namísto chromozomů se připojují k polárním mikrotubulům vybíhajícím z opačného pólu vřeténka;
- astrální mikrotubuly směřují od středu buňky směrem k plasmatické membráně.
Tím, že jsou kinetochory sesterských chromatid připojeny k mikrotubulům opačné poloviny dělicího vřeténka, je zajištěn správný rozchod k opačným pólům buňky[2], aby každá z dceřiných buněk obdržela stejný počet chromozomů.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prophase na anglické Wikipedii.
- ↑ Lodish, H., Berk, A., Matsudaira, P., Kaiser, C. A., Krieger, M., Scott, M. P., Zipursky, S. L., Darnell, J.: Molecular Cell Biology, 5th edition. W. H. Freeman & Co. New York, 2004, ISBN 0-7167-4366-3
- ↑ a b c Purves, W. K., Sadava, D., Orians, G. H., Heller, H. C.: Life / The Science of Biology, 7thedition. W. H. Freeman, Gordonsville, USA, 2004. ISBN 0-7167-9856-5
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Profáze na Wikimedia Commons
