Plaskettova hvězda
Dnes je Plaskettova hvězda tématem, které vyvolává velký zájem a diskuse v různých oblastech. Jeho důsledky jsou hluboké a jeho dopad je pociťován v různých aspektech každodenního života. Když se ponoříme do studia Plaskettova hvězda, zjišťujeme jeho význam v dnešní společnosti a jeho vliv na způsob, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty související s Plaskettova hvězda, analyzujeme jeho důležitost, výzvy a možná řešení. Dále prozkoumáme, jak se Plaskettova hvězda vyvíjel v průběhu času a jaké budoucí perspektivy jsou v souvislosti s tímto tématem představovány. Připojte se k nám na této vzrušující cestě světem Plaskettova hvězda!
| Plaskettova hvězda | |
|---|---|
 Poloha Plaskettovy hvězdy v souhvězdí Jednorožce | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Jednorožec (Monoceros) |
| Rektascenze | 06h 37m 24.04130s |
| Deklinace | +06°08′07.3719″ |
| Paralaxa | –0,11 |
| Vzdálenost | 5 245 ly (1 608 pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 6,06 |
| Plaskettova hvězda A | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | ~6,06 |
| Plaskettova hvězda B | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | ~13 |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Plaskettova hvězda A | |
| Spektrální typ | O8I |
| Hmotnost | 54 M☉ |
| Poloměr | 14,2 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 224 000 L☉ |
| Povrchová teplota | 33 500 ± 2 000 K K |
Plaskettova hvězda B | |
| Spektrální typ | O7.5III |
| Hmotnost | 56 M☉ |
| Poloměr | 10,8 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 123 000 L☉ |
| Povrchová teplota | 33 000 ± 2 000 K K |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 47129 |
| Bonner Durchmusterung | BD +06°1309 |
| Bright Star katalog | HR 2422 |
| 2MASS | 2MASS J06372403+0608074 |
| SAO katalog | SAO 113271 |
| Katalog Hipparcos | HIP 31646 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Plaskettova hvězda (také známá jako HR 2422 nebo V640 Monocerotis) je spektroskopická dvojhvězda v souhvězdí Jednorožce. Nachází se přibližně 5 245 světelných let od Země a patří mezi nejhmotnější známé dvojhvězdné systémy. Celková hmotnost systému dosahuje přibližně 110 násobku hmotnosti Slunce.[1]
Objev
Plaskettovu hvězdu objevil kanadský astronom John Stanley Plaskett v roce 1922. Pomocí spektroskopických měření zjistil, že se jedná o dvojhvězdu, a odhadl hmotnosti obou složek.[2] Na výzkumu se podílel i jeho syn Harry Hemley Plaskett. Na počest objevitele byla hvězda pojmenována Plaskettova hvězda.
Fyzikální charakteristiky
Plaskettova hvězda tvoří dvě velmi horké a hmotné hvězdy spektrálních tříd O8I a O7.5III:
- Primární složka má hmotnost 54 M☉, poloměr 14,2 R☉ a povrchovou teplotu 33 500 K.[1] Její svítivost dosahuje 224 000násobku svítivosti Slunce.
- Sekundární složka je o něco hmotnější (56 M☉) a velmi rychle rotuje, s projekční rychlostí přibližně 300 km/s.[2] Tato rychlá rotace způsobuje zploštění hvězdy na jejím rovníku.
Orbitální vlastnosti
Složky obíhají kolem společného těžiště s periodou přibližně 14,4 dne.[3] Variabilita spektroskopických čar umožňuje přesné měření jejich hmotností a dalších orbitálních parametrů.
Variabilita
Hvězda vykazuje nepravidelné změny jasnosti v rozmezí 6,0 až 6,1 magnitudy. Tyto změny jsou pravděpodobně způsobeny interakcemi hvězdných větrů, procesy na povrchu hvězd a možnými přechody materiálu mezi složkami systému.[4]
Význam
Plaskettova hvězda byla dlouho považována za nejhmotnější známý dvojhvězdný systém, dokud nebyla potvrzena dvojhvězdná povaha systému Eta Carinae. Výzkum Plaskettovy hvězdy poskytl klíčové poznatky o vývoji masivních hvězd, jejich vzájemných interakcích a o vlivu rychlé rotace na strukturu hvězd. Systém slouží jako důležitý testovací případ pro modely vývoje hvězd a hvězdných interakcí.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b LINDER, N.; RAUW, G.; MARTINS, F.; SANA, H.; DE BECKER, M.; GOSSET, E. High-resolution optical spectroscopy of Plaskett's Star. Astronomy and Astrophysics. October 2008, roč. 489, čís. 2, s. 713–723. doi:10.1051/0004-6361:200810003. Bibcode 2008A&A...489..713L.
- ↑ a b MAHY, L.; GOSSET, E.; BAUDIN, F.; RAUW, G.; GODART, M.; MOREL, T. Plaskett's Star: Analysis of the CoRoT photometric data. Astronomy and Astrophysics. 2011, roč. 525, s. A101. doi:10.1051/0004-6361/201014777. Bibcode 2011A&A...525A.101M.
- ↑ LEFEVER, K.; PULS, J.; AERTS, C. Analysis of early B-type stars. Astronomy and Astrophysics. 2010, roč. 525, s. A101. doi:10.1051/0004-6361/200913759. Bibcode 2010A&A...525A.101L.
- ↑ JOHNSON, H. L. UBVRIJKL Photometry of the Bright Stars. Communications of the Lunar and Planetary Laboratory. 1966, roč. 4, s. 99. Bibcode 1966CoLPL...4...99J.
- ↑ LEFEVER, K. Rotational velocities of massive stars. Astrophysical Journal. 2013, roč. 770.