Pieta z Nesvačil

V dnešním světě se Pieta z Nesvačil stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Význam Pieta z Nesvačil zanechal stopy v historii a je přítomen v každodenním životě lidí. Od svých počátků až do současnosti je Pieta z Nesvačil předmětem debat a analýz v různých oblastech, od politiky po vědu, včetně kultury a technologie. Z tohoto důvodu je nezbytné pochopit dopad, který má Pieta z Nesvačil na naše životy a v globálním kontextu. V tomto článku do hloubky prozkoumáme význam Pieta z Nesvačil a jeho důsledky v současném světě.

Pieta z Nesvačil
Pieta z Nesvačil, Národní galerie v Praze
Pieta z Nesvačil, Národní galerie v Praze
Základní údaje
Rok vznikukolem 1410–1415
Popis
Výška97 cm
Materiállipové dřevo
Umístění
UmístěníNárodní galerie Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Pieta z Nesvačil (kolem 1410–1415) je považována za dílo řezbáře označovaného jako Mistr nesvačilských soch, který se patrně vyučil v dílně Mistra Týnské Kalvárie.[1][2][3][4] Socha pochází z kostela Nalezení svatého Kříže v Nesvačilech a je vystavena v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.[5]

Popis a zařazení

Socha z lipového dřeva, vzadu vyhloubená, s původní polychromií, výška 97 cm. Roku 1930 byly doplněny chybějící nohy Krista, při restaurování sochy opět odstraněny. Roku 1946 sochu restauroval F. Kotrba.

Pieta z Nesvačil se řadí k symetrickým pietám vrcholného krásného slohu.[5] Kompaktností vychází z tradice parléřovských piet, odkud převzala horizontální polohu Kristova těla s rukama přeloženýma přes sebe i úzkou trnovou korunu. Z této předlohy pochází i kompozice Mariina šatu pod koleny, ale schématem mísovitých záhybů a postranních kaskád drapérie již tato pieta patří k období poklasického krásného slohu. Tradičním českým motivem je plochý lem, položený přes pravé koleno Marie i límcovité uspořádání šatu nad pasem. Některými rysy se shoduje s jinými díly Mistra Týnské Kalvárie a okruhu jeho dílny, zejména s Pietou z Litoměřic nebo Madonou z františkánského kostela v Plzni, ale odlišuje ji typika tváří a chybí expresivní náboj. Oproti blízké Pietě z Jedlky je nesvačilská socha masivnější a oživena vzájemným nakloněním hlav Marie a Krista.[5] Delikátní gesto Marie, která levou ruku klade na bezvládnou ruku syna a sklání k němu tvář navozuje psychickou atmosféru tichého smutku.[1]

Tzv. Mistr nesvačilských soch je autorem kvalitní Madony z Nesvačil. S atribucí Piety stejnému sochaři se neztotožnili Jiří Fajt a Jan Royt.[6] Také Jan Mikeš nalezl předlohy nesvačilské Piety spíše ve skupině soch zahraničního původu, zejména Pietě z Nonnbergu a Pietě z Lienz. Ty jsou typické tím, že Marie sedí poměrně nízko a prodloužením jejího těla sochař vyrovnává proporčně dlouhé tělo Krista. Mariina rouška splývá vpravo v bohatých kaskádách a na levé straně je podstrčena pod klopou pláště. Pro celou skupinu těchto piet je typickým rysem až přehnané nakupení skladů Mariina pláště pod Kristovou ranou nad jejím pravým kolenem. Může jít o detail s ikonografickým významem, který odkazuje ke korporálu – přehozu pod mešní víno a hostie.[7]

Příbuzná díla

  • Pieta z Litoměřic
  • Pieta z Jedlky, Národní galerie v Praze
  • Pieta z kostela sv. Alžběty, Wroclaw
  • Pieta z kláštera v Nonnbergu
  • Pieta z Lienz
  • Pieta ze Seeonu
  • Pieta z kaple Hochbergů, Muzeum Narodowe ve Wroclawi
  • Pieta z Nesvačil, detail hlavy P. Marie
    Pieta z Nesvačil, detail hlavy P. Marie
  • Pieta z Nesvačil, detail rukou
    Pieta z Nesvačil, detail rukou
  • Pieta z Nesvačil, detail pláště
    Pieta z Nesvačil, detail pláště
  • Pieta z Nesvačil, detail dolního záhybu pláště
    Pieta z Nesvačil, detail dolního záhybu pláště
  • Madona z Nesvačil (kolem 1410), Národní galerie v Praze
    Madona z Nesvačil (kolem 1410), Národní galerie v Praze

Reference

  1. ↑ a b Kutal A, 1962, s. 114
  2. ↑ Erben V, 1978
  3. ↑ Kutal A, 1984, s. 279
  4. ↑ Homolka J, 1983, s. 463
  5. ↑ a b c Chlíbec J, 1990, s. 65-66
  6. ↑ Jiří Fajt, Jan Royt, Několik poznámek k výstavě Mistra týnské kalvárie. Umění XXXIX, 1991, s.355-361
  7. ↑ Mikeš J, 2007, s. 72

Literatura

  • Jan Mikeš, Pieta z Nesvačil, in: Dřevěné piety 1. poloviny 15. století v Čechách, diplomová práce, SDU, FF MUNI Brno 2007, s. 69–73
  • Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990
  • Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984
  • Jaromír Homolka, Sochařství, in: Poche, Emanuel, Praha středověká: čtvero knih o Praze. 1. vyd. Panorama, Praha 1983
  • V. Erben, Mistr Týnského ukřižování, diplomová práce, FF UK Praha 1978
  • Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970
  • Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962