Odorologie

Dnes je Odorologie tématem velkého významu a zájmu široké veřejnosti. Od svého vzniku upoutal pozornost odborníků i fanoušků a vyvolal neustálou debatu o jeho povaze a významu v různých oblastech. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho důležitosti v technologickém rozvoji, Odorologie se ukázal jako téma hodné studia a reflexe. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Odorologie a nabídneme komplexní a podrobnou vizi, která se snaží přispět k pochopení a ocenění tohoto fenoménu.

Odorologie je kriminalistický obor, který se zabývá identifikací osob nebo věcí na základě jejich pachu.

Hlavním cílem kriminalistické odorologie je zjištění původce určitého pachu a jeho detailní identifikace. Nejčastěji se zkoumá tělesný pach člověka, jehož zdrojem je např. dech, pot či jiné výměšky. Látky, které jsou součástí tělesného pachu, jsou vylučovány nepřetržitě a jejich složení je individuální (jde o části molekul nebo atomů, které se odpařením nebo sublimací dostaly do vzduchu). Na konkrétní charakteristiku tělesného pachu mají vliv nemoci a léky, užívání alkoholu, kouření, jídlo, používání kosmetiky apod.

Odorologické stopy

Stopy jsou časově omezené, nestálé, podléhají chemickým změnám a jsou citlivé vůči okolním vlivům (mohou se snadno znehodnotit, např. kontaktem s pokožkou nebo oděvem člověka, který stopy zajišťuje).

Mohou být buď na předmětech, které přišly do kontaktu s původcem pachu, nebo jsou přímo vyloučeny do okolí. Původcem pachu ovšem nemusí být vždy objekt, který stopu vytvořil. Mohl jím být i substitut (např. hodinky, obuv, klíče nebo jiný předmět, který byl v kontaktu s určitou osobou).

Stopy lze odebrat pomocí tkaniny (aratex) do tzv. pachové konzervy, mohou se také nasát (do injekční stříkačky nebo plastové lahve) nebo se využívá prosávání vzduchu (např. u testu na zjištění alkoholu v dechu).

Odorologické metody

  • Objektivní, tzv. olfaktronika – Provádí se technickými prostředky, nejčastěji na plynovém chromatografu. Plynová chromatografie je fyzikálně-chemickou metodou.
  • Subjektivní, tzv. olfaktorika – Provádí se biologickými prostředky. Využívá se zde speciálně vycvičených služebních psů.

V pachové konzervě (což je vlastně sklenice se šroubovacím uzávěrem) je umístěna tkanina s určitým pachem. Porovnává se pak pachová stopa s konkrétním vzorkem určité osoby. Pachová identifikace se provádí až po 24 hodinách od uložení tkaniny nebo předmětu do konzervy, a to proto, aby pach měl čas uzrát. Trvanlivost konzervy je minimálně 1 rok, skladují se však déle. Psi dokáží určit a naučeným způsobem označit shodný vzorek (dvě pachové konzervy, předmět a konzerva nebo osoba a konzerva). Zkouška se pro kontrolu provádí několikrát. Protože mají africké šelmy čich lepší než psi, byly v praxi již prováděny úspěšné pokusy se lvy.

Ze soudního hlediska je důkaz pachovou zkouškou pouze důkazem nepřímým, resp. výsledky nemají povahu trestně-procesního důkazu.

Kritika

Metoda byla v médiích kritizována pro její nevědeckost.[1]

Výzkumníci z České zemědělské univerzity v roce 2013 testovali spolehlivost této metody. Z provedených 40 pokusů jich bylo úspěšných pouze 25, v celých 15 případech pes neoznačil správnou pachovou konzervu. Závěr výsledné zprávy o testování uvádí: „Výsledky testu ukazují, že psi jsou schopni v zásadě pachovou komparaci provádět. Chybovost je ovšem natolik vysoká, že využitelnost této metody, pokud je prováděna za stávajících podmínek, jako důkazního prostředku prakticky vylučuje. Zvláště alarmující je poměrně vysoký počet ztotožnění těch párů pachových vzorků, které ve skutečnosti shodný pach neobsahovaly. Na základě výše uvedených poznatků nezbývá než dojít k závěru, že spolehlivost výše uvedené metody je za stávajících podmínek nedostatečná a její využívání v průběhu trestního řízení nelze doporučit.“[2]

„Tak jak se metoda pachové identifikace dělala u nás do roku 2018, to bylo jako když si hodíte kostkou. Ale kostkou, která má jen jedničku a dvojku,“ uvedl ke spolehlivosti pachových stop Ludvík Pinc z České zemědělské univerzity. V zahraničí s touto metodou nepracují soudy už téměř nikde, s výjimkou Francie a zemí bývalého východního bloku. Na americkém kontinentu pouze na Kubě a v Argentině.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Pachová zkouška, omyl od soudruhů z NDR. echo24.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-11. 
  2. ↑ Zpráva o průběhu testování reliability metody pachové identifikace prováděné speciálně vycvičenými služebními psy Policie České republiky. hlidacipes.org . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-06. 
  3. ↑ JELÍNKOVÁ, Adéla; HAVRANOVÁ, Christine. Pachové stopy hrály roli u tisíců případů. Jde mi mráz po zádech, říká expert. Seznam Zprávy . 2023-11-03. Dostupné online. 

Literatura

  • Kriminalistická odorologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-238-7. 
  • STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika, 2.vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-052-9. 

Související články

Externí odkazy