Odevzdání pozůstalosti
V tomto článku se ponoříme do tématu Odevzdání pozůstalosti, tématu velkého zájmu, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. Odevzdání pozůstalosti je téma, které pokrývá širokou škálu aspektů, od jeho dopadu na společnost až po jeho dopady na každodenní životy lidí. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Odevzdání pozůstalosti s cílem poskytnout širokou a úplnou vizi tohoto tématu, které je dnes tak relevantní. Je důležité porozumět důležitosti Odevzdání pozůstalosti a jeho vlivu na různé aspekty našeho života, a proto se tento článek snaží poskytnout jeho komplexní a obohacující pohled.
Jako odevzdání pozůstalosti (nebo odevzdání dědictví) se v právních řádech, ve kterých se dědictví nenabývá smrtí zůstavitele, označuje přechod dědictví na dědice. Odevzdáním pozůstalosti dědic nabyl majetek náležející do dědictví nebo jeho část. Pozůstalost odevzdal dědicům soud doručením odevzdací listiny, která měla z procesního hlediska formu usnesení. Majetek zanechaný zůstavitelem se v období mezi jeho úmrtím a odevzdáním pozůstalosti dědicům označoval jako ležící pozůstalost.[1]
V českých zemích tento institut existoval do 31. prosince 1950. Jeho užití však přichází v úvahu i v současnosti v případech tzv. dodatečného projednání dědictví po osobě zemřelé do 31. prosince 1950, ve kterém soud postupuje podle právní úpravy účinné ke dni úmrtí zůstavitele.
Reference
- ↑ Jiří Švestka, Jan Dvořák: Občanské právo hmotné 3. Praha: Wolters Kluwer, 2009, ISBN 978-80-7357-465-9, str. 283-284.
