V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Obrácení Ferdyše Pištory. Ať už se jedná o aktuální téma, veřejnou osobnost nebo historickou událost, Obrácení Ferdyše Pištory upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty související s Obrácení Ferdyše Pištory, od jeho původu až po jeho dopad na dnešní společnost. Bez ohledu na to, zda jste odborníkem na toto téma nebo jej teprve začínáte objevovat, zveme vás, abyste se ponořili do této vzrušující cesty za lepším pochopením významu a relevance Obrácení Ferdyše Pištory v naší době.
Obrácení Ferdyše Pištory je divadelní hra o třech jednáních Františka Langera, která se odehrává ve 20. letech na předměstí předválečné Prahy a vypráví o napraveném zlodějíčkovi Pištorovi. Premiéru měla 13. února 1929 v Městském divadle na Královských Vinohradech v režii Jana Bora.[1]
Při pokusu o vloupání do vily bankéře Rosenštoka se povaleči a kasaři Ferdovi Pištorovi podaří zachránit před uhořením dvě děti. Rázem se něj stane hrdina a tento čin obrátí jeho život zcela naruby. Bankéř Rosenštok z něho učiní poslíčka v bance, neboť je mu vděčný za záchranu svých dětí. Netuší samozřejmě nic o tom, že Ferdyš chtěl původně jeho obydlí vykrást. Pištora vezme svou novou pozici velmi vážně. Stává se z něj slušný člověk a nechce ani slyšet o jakémkoliv nepoctivém chování. Své okolí začne doslova „tyranizovat“ povídáním o slušném chování a morálce, a to tak moc, že zasahuje i do soukromí svých přátel a sousedů. Zamiluje se též do Terezky, členky Armády spásy, a nakonec se s ní, i přes jisté peripetie, ožení.
První celovečerní film natočený podle této divadelní hry natočil již v roce 1931 Josef Kodíček se Zdeňkem Štěpánkem v titulní roli[2]. O televizní zpracování téhož námětu se v roce 1967 pokusil Miloslav Zachata[3]. O tři roky později pak režisér Vladimír Čech převedl Langrovu předlohu do podoby televizního muzikálu. V jeho filmu Svatá hříšnice[4], k němuž hudbu složil Angelo Michajlov, ztvárnil postavu Ferdyše Pištory Martin Štěpánek, jemuž hlas propůjčil Milan Chladil.
V novinářském pojmosloví dnešní doby se název této divadelní hry používá jako jakýsi terminus technicus pro náhlou změnu postojů a názorů.[5] [6] [7]