V tomto článku se chystáme prozkoumat dopad Nivard František Krákora na současnou společnost. Od svého vystoupení na globální scéně vzbudil Nivard František Krákora velký zájem a vyvolal nespočet debat v různých oblastech, jako je politika, kultura, technologie nebo věda. V tomto smyslu navrhujeme komplexně analyzovat, jak Nivard František Krákora proměnil způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a jak se vztahujeme ke světu kolem nás. Na těchto stránkách prozkoumáme jak pozitivní aspekty, tak výzvy, které Nivard František Krákora pro naši společnost představuje, s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto fenoménu.
Pater Nivard František Krákora, O.Cist. | |
---|---|
Církev | římskokatolická |
Zasvěcený život | |
Institut | cisterciáci |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 1. července 1928 Litoměřice |
Osobní údaje | |
Datum narození | 15. července 1902 |
Místo narození | Jirkov |
Datum úmrtí | 25. března 1975 (ve věku 72 let) |
Místo úmrtí | Horní Litvínov |
Povolání | katolický kněz |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nivard František Krákora (15. července 1902 Jirkov – 25. března 1975 Horní Litvínov[1]) byl český římskokatolický duchovní, osecký cisterciák, agent StB.[2]
Narodil se jako František Krákora v létě roku 1902, v mládí vstoupil do kláštera v Oseku, kde přijal řeholní jméno Nivard (podle bratra sv. Bernarda z Clairvaux, blahoslaveného Nivarda).
Po teologických studiích byl 1. července 1928 v Litoměřicích[1] vysvěcen na kněze. Nejpozději od roku 1945 působil jako administrátor farnosti v Mariánských Radčicích, nedaleko Oseka. V roce 1946 byli němečtí osečtí cisterciáci odsunuti do Německa, a na Osecku zůstal pouze P. Krákora s formálním klášterním převorem, P. Kapicem. V roce 1956 odešel P. Kapic do důchodu a odstěhoval se k příbuzným do západních Čech. P. Krákora zůstal ve farnosti v Radčicích až do smrti. Od 50. let letech byl okrskovým vikářem teplického vikariátu. Zemřel 25. března 1975, a je pohřben na mariánskoradčickém hřbitově.
Po Krákorově smrti radčická farnost postupně téměř vymřela a byla administrována z farností v okolí. Konání bohoslužeb obnovil až v 90. letech 20. století osecký opat Bernhard Thebes. V roce 2003 pak byl v Radčicích opět ustanoven sídelní duchovní správce.