V dnešním článku budeme analyzovat důležitost Nina Dumbadzeová v naší současné společnosti. Nina Dumbadzeová je problém, který v posledních letech nabyl na významu a který se týká lidí všech věkových kategorií a kontextů. Dnes je nezbytné pochopit, jak Nina Dumbadzeová ovlivňuje naše životy a svět kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a studie, které nám pomohou lépe porozumět významu Nina Dumbadzeová dnes. Od svých zdravotních důsledků až po vliv na ekonomiku, Nina Dumbadzeová hraje v naší společnosti zásadní roli a zaslouží si být podrobně analyzován.
Nina Dumbadzeová | |
---|---|
![]() Nina Duumbadzeová v roce 1952 | |
Osobní informace | |
Narození | 23. května 1919 Oděsa |
Úmrtí | 14. dubna 1983 (ve věku 63 let) Tbilisi |
Stát | ![]() |
Choť | Boris Michajlovič Ďjačkov |
Děti | Jurij Borisovič Ďjačkov |
Kariéra | |
Disciplína | hod diskem |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
![]() | ||
bronz | LOH 1952 | hod diskem |
Mistrovství Evropy v atletice | ||
zlato | ME 1946 | hod diskem |
zlato | ME 1950 | hod diskem |
Nina Jakovlevna Dumbadzeová (rusky Нина Яковлевна Думбадзе; 23. května[pozn. 1] 1919 – 14. dubna 1983)[2][3] byla sovětská diskařka. V letech 1946 a 1950 se stala mistryní Evropy a v roce 1952 získala bronzovou medaili na olympiádě v Helsinkách.[2]
Narodila se v Oděse gruzínskému otci. Později se přestěhovala do Tbilisi, kde v roce 1937 začala s tréninkem. O dva roky později hodila 49,11 m a překonala světový rekord Gisely Mauermayerové 48,31 m. Rekord nebyl mezinárodní atletickou federací uznán, neboť Sovětský svaz ještě nebyl členem IAAF. Dumbadzeová překonávala světový rekord i v čase druhé světové války a v roce 1946, týden po evropském šampionátu, hodila v norském Sarpsborgu 50,50 m. Až v srpnu 1948, když v Moskvě hodila 53,25 m, byl rekord uznán IAAF. Světový rekord překonala ještě dvakrát – v květnu 1951 v Gori (53,37 m) a v říjnu 1952 v Tbilisi (57,04 m). Tehdy v sovětském týmu čelila silné konkurenci a na olympijských hrách v roce 1952 obsadila až třetí místo za svými týmovými kolegyněmi Ninou Ponomarjovovou a Jelizavetou Bagrjancevovou. Předtím získala letech 1939, 1943–44 a 1946–50 osm domácích titulů.[2]
Po skončení závodní kariéry pracovala jako trenérka spolu s manželem Borisem Ďjačkovem, který vedl gruzínský atletický tým po téměř padesát let. Jejich syn Jurij Ďjačkov se stal olympionikem v desetiboji.[2]
Dumbadzeová patří ke třem ženám, které jsou zmiňovány jako model Matky-vlast na Mamajevově mohyle.[4]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nina Dumbadze na anglické Wikipedii a Думбадзе, Нина Яковлевна na ruské Wikipedii.