V dnešním světě je Námořnictvo Turkmenistánu tématem, které vyvolává velký zájem a vliv na společnost. Od svého vzniku je Námořnictvo Turkmenistánu předmětem diskusí, výzkumu a vývoje s mnoha pohledy a přístupy. V průběhu historie hrál Námořnictvo Turkmenistánu zásadní roli v životech lidí, ovlivňoval způsob jejich myšlení, jednání a vztahu ke svému prostředí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Námořnictvo Turkmenistánu a analyzujeme jeho důsledky v různých oblastech, od vědy a technologie po kulturu a umění. Kromě toho prozkoumáme, jak se Námořnictvo Turkmenistánu vyvíjel v průběhu času a přizpůsoboval se sociálním a ekonomickým změnám.
Námořnictvo Turkmenistánu | |
---|---|
![]() Vlajka námořnictva Turkmenistánu | |
Země | ![]() |
Vznik | 1992 (součást pobřežní stráže) 2011 (vojenské námořnictvo) |
Typ | vojenské námořnictvo |
Velikost | 2 korvety 8 raketových člunů 1 oceánská hlídková loď ~ 6 hlídkových člunů |
Námořnictvo Turkmenistánu je jednou ze složek ozbrojených sil Turkmenistánu. Jedná se o malé námořnictvo zaměřené na hlídkování a ochranu přírodních zdrojů (ryby, ropa, zemní plyn atd.). Je nejmenším námořnictvem států na pobřeží Kaspického moře.[1] Hlavní základnou námořnictva je Turkmenbaši.
Námořnictvo Turkmenistánu bylo založeno v roce 1992. Zpočátku nevlastnilo žádná plavidla. Později patrně provozovalo několik menších hlídkových člunů, pocházejících z SSSR a bylo součástí pohraniční stráže. Vzhledem k uzavřenosti země však nebylo o přesném složení námořnictva mnoho známo.[2]
V průběhu let se rozvoj námořnictva dostal mezi hlavní vojenské priority Turkmenistánu, čemuž však dlouho bránil nedostatek financí. Potřeba posílení námořních sil vyplývala mimo jiné z nejasného statusu Kaspického moře, vedoucího ke sporům o lov ryb a těžbu nerostů okolními státy. Takové spory Turkmenistán vede například s Ázerbájdžánem.[3]
Dne 30. května 2000 námořnictvo získalo bývalý americký kutr USCGC Point Jackson patřící ke třídě Point, který byl přejmenován na Merjin.[3] V roce 2001 byly na Ukrajině zakoupeny hlídkové čluny projektu 1400 Gryf (v kódu NATO třída Zhuk) a Kalkan-M.[3] V roce 2006 námořnictvo tvořilo cca 700 osob a pět hlídkových člunů operujících z malé základny Türkmenbaşy. Fakticky se jednalo spíše o pobřežní stráž. V roce 2009 námořnictvo posílily dva hlídkové čluny Projektu 12200 (třída Sobol) dodané z Ruska.[3]
V roce 2010 tvořilo námořnictvo Turkmenistánu celkem 16 hlídkových lodí a 2000 osob. Ve stejném roce prezident Gurbanguly Berdimuhamedow oznámil záměr na přeměnu námořnictva Turkmenistánu jako součásti pohraniční stráže na samostatné vojenské námořnictvo schopné plnit omezené bojové operace.[3] Plán zahrnoval zakoupení řady nových válečných lodí, založení námořního vojenského institutu, námořní akademie a rozvoj námořní základny Türkmenbaşy, zahrnující rovněž výstavbu loděnice Ufre Turkmenbashi. To vše do roku 2015.[4][1] Samostatné námořnictvo Turkmenistánu tak bylo vytvořeno 10. října 2011 prezidentským dekretem.[3]
V říjnu 2011 země obdržela dva raketové čluny Projektu 1241.8 (v kódu NATO třída Tarantul), v roce 2013 pak dva velké hlídkové čluny třídy Arkadag, postavené v Turecku na základě tamní třídy Tuzla.[4] V roce 2012 pak byla objednána stavba osmi raketových člunů odvozených opět z třídy Tuzla.[5]
Turecké loděnice postavily rovněž korvetu Deňiz Han (101), přijatou do služby v srpnu 2021.[6]