Náhradní sladidlo

Náhradní sladidlo je téma, které vyvolalo velký zájem v dnešní společnosti. Od svých počátků až dodnes je předmětem studia, debat a analýz v různých oblastech. Jeho význam spočívá v jeho dopadu na každodenní život lidí a také v jeho významu mimo jiné v akademické, vědecké, sociální a kulturní oblasti. Tento článek se snaží komplexním a podrobným způsobem řešit různé aspekty související s Náhradní sladidlo a nabízí globální a aktualizovanou vizi tohoto tématu. Budou prozkoumány jeho původ, jeho vývoj v čase, jeho důsledky v současné společnosti a možné budoucí perspektivy.

Balíčky umělých sladidel z USA

Náhradní sladidlo (též náhražka cukru) je potravinářská přísada, s větším chuťovým efektem než cukr, ale obvykle s menším množstvím potravinové energie. Náhradní sladidla mohou být vyrobena synteticky nebo se může jednat o přírodní látky. Syntetická sladidla jsou většinou označována jako umělá sladidla. Jsou často používána pro snižování tělesné hmotnosti. Jejich konzumace však vede k nárůstu hmotnosti.[1] Podobně vede i k rozvoji prvního stádia cukrovky – intolerance glukózy (prediabetes).[2] Sladidlo sice ošálí receptory jazyka, ale nikoli odezvu střev, která je pro cukr jiná.[3]

Každé sladidlo má vlastní „sladkost“, respektive sladivost (dle použité látky může být sladidlo 10× až 300 000× sladší než cukr). Sladidla mají velmi málo nebo žádné kalorie. Kromě toho nepodporují tvorbu zubních kazů, jelikož nenabízí bakteriím žádnou výživu. Sladkost sladidla je vyjadřována na sacharóze, která vyjadřuje hodnotu sladkosti 1.

Důležitá třída náhradních sladidel je třída vysokointenzivních sladidel. Jsou to sloučeniny jejichž sladkost je mnohokrát větší než sacharózy. Proto je potřeba mnohem méně sladidla s často zanedbatelným energetickým příspěvkem. Pocit sladkosti způsobený těmito sloučeninami („profil sladkosti“) je někdy znatelně odlišný od sacharózy, proto jsou používána v komplexních směsicích, které dosahují co možná nejpřirozenějšího sladkého pocitu.

Většina náhradních sladidel schválených pro použití v potravinách jsou uměle syntetizované sloučeniny. Jsou však i přirozená náhradní sladidla, včetně sorbitolu a xylitolu, jež se vyskytují v bobulích, ovoci a houbách. Tato přirozená sladidla jsou mnohdy vyráběna synteticky.

Umělá náhradní sladidla zahrnují sacharin, aspartam a cyklamát, zatímco přirozená zahrnují sorbitol a xylitol.

Často se diskutují dopady užívání náhradních sladidel na lidské zdraví, výzkumy na toto téma zatím nepřinesly přesvědčivou odpověď.

Zdravotní nezávadnost

Umělá náhradní sladidla, včetně jednotlivě sacharinu, aspartamu a cyklamátu, jsou předmětem sporů o svoji zdravotní nezávadnost. Výsledky vědeckých studií jsou však mnohoznačné. Náhradní sladidla mohou zvyšovat riziko jistých druhů rakovin.[4] Ale i rafinovaný cukr je předmětem kritiky.

V EU dovolená sladidla[5]
Název relativní sladkost
(sacharóza = 1)
acesulfam draselný (E 950) 130–200
aspartam (E 951) 200
cyklamát sodný (E 952) 30–50
sacharin (E 954) 300–500
Sukralóza E 955 600
thaumatin (E 957) 2 000–3 000
neohesperidin (E 959) 400–600
steviolglykosidy (E 960) 250–300
neotam (E 961) 10 000–13 000
směs aspartamu a acesulfamu (E 962) 350
V EU v současné době nedovolená sladidla
Název relativní sladkost
(sacharóza = 1)
alitam 2 000–3 000
brazzein 500–2 000
hernandulcin cca 1 250
lugdunam 220 000–300 000
monellin 800–2 000
pentadin 500

Reference

  1. ↑ Artificial sweeteners linked to risk of weight gain, heart disease and other health issues. medicalxpress.com . 2017-07-17 . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PAZDERA, Josef. Umělá sladidla škodí, navozují první stádium diabetu. osel.cz . 2014-09-26 . Dostupné online. 
  3. ↑ How does sugar drive consumption? Scientists discover gut-brain sugar sensor in mice. medicalxpress.com . 2020-04-15 . Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ https://medicalxpress.com/news/2022-03-artificial-sweeteners-safe-sugar-alternatives.html - Artificial sweeteners may not be safe sugar alternatives: study
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.suessstoff-verband.de . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-27. 

Externí odkazy