V tomto článku prozkoumáme do hloubky fascinující svět Miroslav Pastyřík. Toto téma je dnes velmi aktuální, protože jeho dopad zasahuje do různých oblastí společnosti, od politiky po populární kulturu. V tomto směru budeme analyzovat různé aspekty související s Miroslav Pastyřík, zkoumat jeho původ, jeho vývoj v čase a důsledky, které má na životy lidí. Prostřednictvím interdisciplinárního přístupu se podíváme na různé dimenze Miroslav Pastyřík, představíme data, výzkumy a názory odborníků v oboru. Na konci tohoto článku doufáme, že budeme mít ucelenější a obohacující vizi Miroslav Pastyřík, která nám umožní lépe porozumět jeho důležitosti a vlivu v dnešním světě.
Miroslav Pastyřík | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSSR | |
Ve funkci: 1964 – 1968 | |
Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
Ve funkci: 1969 – 1971 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 16. srpna 1912 Břeclav |
Úmrtí | 24. října 1995 (ve věku 83 let) |
Profese | politik |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Miroslav Pastyřík (16. srpna 1912[1] – 24. října 1995) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
IX. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V období červen 1966 – duben 1968 byl navíc kandidátem předsednictva ÚV KSČ a ve stejném období i členem sekretariátu ÚV KSČ. Již v období leden – září 1951 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ.[2] V roce 1966 je v západních analýzách popisován jako konzervativní stalinista, který v působil od roku 1963 v odborovém hnutí.[3]
V listopadu 1965 byl poté, co rezignoval František Zupka, pověřen jako dosavadní místopředseda řízením Ústřední rady odborů. Na sjezdu ÚRO v lednu a únoru 1967 byl pak zvolen řádným předsedou.[4] Patřil k okruhu funkcionářů, které do vysokých funkcí dosadil Antonín Novotný. Během pražského jara roku 1968 pak v odborové organizaci představoval konzervativní menšinu, která nepřešla na reformní pozice.[5] V prosinci 1967 vystupoval při jednání ÚV KSČ o sesazení Novotného z postu prvního tajemníka ÚV KSČ na podporu Novotného.[6]
Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[7][8]
K roku 1968 se zmiňuje coby důchodce z obvodu Děčín.[9] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za počínající normalizace se podílel na čistkách. Zasedal v komisi pro prověrky členů v televizním studiu Praha, která v prosinci 1970 předložila své závěry.[10] V roce 1976 se uvádí jako tajemník Národního výboru města Brna.[11]
Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Děčín), kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[12]