V současnosti je Michel Micombero tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na každodenní život, své historické relevanci nebo jejímu vlivu na různá odvětví, Michel Micombero dnes nabyl značného významu. Od svých počátků až po vývoj v průběhu času byl Michel Micombero předmětem studia, debat a úvah odborníků i fanoušků. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Michel Micombero, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a relevanci v dnešní společnosti.
Michel Micombero | |
---|---|
![]() | |
1. prezident Burundi | |
Ve funkci: 28. listopadu 1966 – 1. listopadu 1976 | |
Předchůdce | není, funkce vytvořena |
Nástupce | Jean-Baptiste Bagaza |
Předseda vlády Burundi | |
Ve funkci: 11. července 1966 – 28. listopadu 1966 | |
Panovník | Ntaré V. |
Předchůdce | Léopold Biha |
Nástupce | nikdo, funkce zrušena |
Stranická příslušnost | |
Členství | Union for National Progress |
Narození | 26. srpna 1940 Rutovu Commune |
Úmrtí | 16. července 1983 (ve věku 42 let) Mogadišo |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Alma mater | Královská vojenská akademie Mogadišská univerzita |
Profese | politik a diktátor |
Náboženství | katolicismus |
Commons | Michel Micombero |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michel Micombero (26. srpna 1940 Rutovu – 16. července 1983 Mogadišo) byl burundský voják a politik tutsijské národnosti, prezident republiky v letech 1966–1976.
Pocházel z rolnické rodiny, navštěvoval církevní školu a v roce 1960 vstoupil do armády. Absolvoval vojenskou akademii v Bruselu a po vyhlášení nezávislosti Burundi v roce 1962 se stal ministrem obrany. Podílel se na potlačení pokusu o státní převrat v říjnu 1965, po němž král Mwambutsa IV. odcestoval do Švýcarska a vlády se ujal jeho syn Ntaré V. Ten v červenci 1966 sesadil umírněného předsedu vlády Léopolda Bihu a jeho nástupcem jmenoval Micombera. V listopadu 1966 využil Micombero královy nepřítomnosti v zemi k dalšímu převratu, po němž vyhlásil republiku a ve věku 26 let se stal hlavou státu.[1] Zavedl režim založený na mocenském monopolu strany UPRONA a na nadvládě tutsijské menšiny, která kontrolovala armádu a státní úřady. V roce 1972 se Hutuové vzbouřili a vyhlásili na jihu země vlastní stát Martyazo. Micombero vzpouru vojensky zlikvidoval a vypukla vlna etnického násilí nazvaná Ikiza, která si vyžádala nejméně sto padesát tisíc životů.[2] Bývalý král Ntaré V. byl obviněn z podněcování vzpoury a popraven.
Micombero se jmenoval generálem a zavedl kult osobnosti, nesvoboda a korupce vedla k rostoucí nespokojenosti, která vyvrcholila v roce 1976 vojenským převratem, který vedl podplukovník Jean-Baptiste Bagaza. Micombero byl uvězněn a poté vypovězen ze země, azyl mu poskytl somálský diktátor Muhammad Siad Barre. Ve věku nedožitých 43 let Micombero zemřel v exilu na srdeční zástavu.[3]