Matyáš František z Thunu

V tomto článku prozkoumáme téma Matyáš František z Thunu z různých úhlů pohledu, abychom nabídli úplnou a podrobnou vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální. Budeme analyzovat jeho původ, současné související trendy, různé přístupy, které v tomto ohledu existují, a jeho dopad na společnost. Budou také zkoumány praktické a teoretické důsledky Matyáš František z Thunu, stejně jako její význam v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Doufáme, že prostřednictvím hloubkové analýzy poskytneme našim čtenářům hlubší a podrobnější pochopení Matyáš František z Thunu a podpoříme konstruktivní dialog na toto téma.

Matyáš František z Thunu
Narození28. listopadu 1812
Trento
Úmrtí14. ledna 1892 (ve věku 79 let)
Mezzocorona
Povolánísběratel umění
ChoťKarolína z Arzio-Waseggu (od 1843)
Raimondina z Thurn-Hoferu a Valsassiny
DětiFrantišek August z Thunu
Leopold František z Thunu
RodičeLeopold Arnošt z Thunu a Violanta Martinengo-Cesarescová
RodThun-Hohensteinové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Matyáš II. František z Thunu (italsky Matteo II Thun, německy Matthäus Franz von (Castel) Thun, 28. října 1812, Trident – 14. ledna 1892, Mezzocorona) byl italský šlechtic z tridentské větve rodu Thunů, mecenáš, sběratel umění, vlastenec a politický aktivista.

Život

Matyáš II. Thun se narodil 28. října 1812 v Tridentu jako jediný syn Leopolda Arnošta z Thunu a jeho manželky Violanty Martinengo Cesarescové z Brescii.[1] 12. ledna 1813 byl pokřtěn svým strýcem, tridentským knížetem-biskupem Emanuelem Mariou z Thun-Hohensteinu.[2]

Během soukromého vzdělávání se u mladého Matyáše projevila láska k antickému umění i studiím historie se zaměřením na region Tridentska.[3][4] Zajímal se o středověké a starověké reálie a archeologii [5][6] a udržoval kontakty s místní kulturní elitou regionu, jako Giovanni Battista a Prato nebo Giovanni Prati, kteří s hrabětem sdíleli občanskou angažovanost a liberální myšlenky.[7] Díky svému původu byl finančně zajištěn a mohl se tak věnovat bádání a studiu v Miláně.[8][9]

Rodový palác v Tridentu

Thun patřil mezi postavy spojující venkovskou aristokracii s měšťanskou vrstvou, charakteristickou pro předbřeznové období v Tridentua[10] a brzy vyvstala potřeba modernizace městské rezidence (Palazzo Thun) pro pobyt ve městě.[10]

Diplom potvrzující udělení medaile Matyáši II. z Thun-Hohensteinu za zásluhy v zemědělství a vinařství, 1857.

Manželství

Ve 30. letech se Matyáš v Benátkách seznámil se svou pozdější manželkou mladou šlechtičnou a hudebnicí Raimondinou z Thurnu (1819–1841), s níž sdílel společné umělecké zájmy.[11] Nedlouho po svabě však Raimondina při porodu zemřela i s dítětem.

Matyáš František se 12. června 1843 oženil podruhé, s Carolinou d'Arsio.[12] Z tohoto manželství se narodili dva synové a tři dcery. Syn Leopold František (* 16. listopadu 1846), byl italským královským ministrem vnitra, syn František August (* 10. června 1854), sloužil jako inženýr a poručík italského královského dělostřeleckého pluku.

V téže době se angažoval v politice a dopravě, s Pietrem Bernardellim vypracoval projekt železniční trati spojující Mnichov s Benátkami a angažoval se také v revoučních aktivitách v roce 1848 z cílem odtržení Tridentska od německého Tyrolska.[13] Kvůli podezření z podpory Mazziniho akcí, byl zatčen a odvezen do Innsbrucku. I po propuštění však zastával umírněné postoje a podílel se na vyslání nóty novému panovníkovi Františku Josefovi, v níž požadoval oddělení od Tyrolska, avšak pod ochranou rakouské monarchie.[14][15]

Ekonomická činnost

Matyáš se rovněž angažoval v ekonomické sféře a v roce 1857 obdržel medaili „Za zásluhy v zemědělství a vinařství“.[16] V téže době byl také konzervátorem památek v Tridentu[17] a zároveň usiloval o založení městské knihovny a Občanského muzea s podporou mj. Benedetta Giovanelliho a Tommasa Gara.[18]

V roce 1848 zemřel jeho otec a Matyáš se tak stal jediným vlastníkem a správcem rodového majetku. Již po několik generací nebyla ekonomická situace rodové větve ze stejnojmenného hradu ve Val di Non po zrušení Trentského biskupského knížectví (nejméně 4 knížecí biskupové byli z rodu Thunů) dobrá. Mladý hrabě oddaný liberální politice nebyl dobrý hospodář a rodinný majetek byl ochoten obětovat pro vyšším ideály. Své aktivity později řídil z Padovy, kam se v roce 1867 rozhodl přestěhovat kvůli obtížné situaci ve svém rodišti.[19]

Závěr života

Situace se zhoršila natolik, že byl hrabě nucen nabízet k prodeji historické artefakty (mezi zájemci byl např. také baron Anselm von Rothschild)[20] a v posledních letech svého života byl musel prodat i obrazy, vzácné dokumenty a dokonce městský rodový palác, a nakonec podstatnou část rodinného archivu.[21] Podařilo se mu uchovat pouze dokumentaci vztahující se nebo nejbližší k trentinské větvi rodu [22] a velkou část portrétů svých předků.[23]

Náhrobek Matyáše Františka v kapli sv. Jana Nepomuckého, na úpatí kopce, na kterém stojí hrad Thun

Hrabě Matyáš František z Thunu zemřel dne 14. ledna 1892 v Mezzocoroně a rozprodej rodového dědictví probíhal i po jeho smrti.[24]

Spisy

  • M. Thun, Il Ducato di Trento nei secoli XI e XII: riflessioni storiche, Trento, Monauni, 1868.
  • M. Thun, Memorie del Conte Matteo de Thunn sulla legge 9 febbraio 1882 relativa all'Imposta sui fabbricati, S. l., Redazione del Raccoglitore, 1882.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matteo II Thun na italské Wikipedii.

  1. ↑ :  .
  2. ↑ :  .
  3. ↑ :   e :  
  4. ↑ :  .
  5. ↑ citace :   a výňatek z Lettera di Matteo Thun a Giovanni Battista Carlo Giuliari, Trento, 21 maggio 1828, Verona, Biblioteca civica, Carteggi b. 586.
  6. ↑ :  .
  7. ↑ :  .
  8. ↑ citace :   a výňatek z Lettera di Matteo Thun a Giovanni Battista Carlo Giuliari, Trento, 3 febbraio 1835, Verona, Biblioteca civica, Carteggi b. 586.
  9. ↑ citace :   a výňatek z Lettera di Matteo Thun a Giovanni Battista Carlo Giuliari, Trento, 26 febbraio 1832, Verona, Biblioteca civica, Carteggi b. 586.
  10. ↑ a b :  .
  11. ↑ :  .
  12. ↑ Dostupné online. . Z manželství s Carolinou měl několik dětí, viz :  
  13. ↑ :  .
  14. ↑ :  .
  15. ↑ Lettera di Matteo Thun a Pietro Bernardelli, Vienna, 25 dicembre 1848, Biblioteca comunale di Trento, ms. 3225. Editováno v : S. 337-339. 
  16. ↑ :  .
  17. ↑ Z 27. ledna 1854, viz :  ; :  
  18. ↑ Pro výše uvedenou a následující citaci viz :  
  19. ↑ :  .
  20. ↑ :  .
  21. ↑ :  .
  22. ↑ :  .
  23. ↑ :  .
  24. ↑ :  .