Lugikum

V dnešním článku se ponoříme do Lugikum, tématu/osoby/události, která upoutala pozornost milionů lidí po celém světě. Je důležité, abychom důkladně pochopili, co je Lugikum a jak ovlivnila různé aspekty naší společnosti. V tomto článku prozkoumáme původ Lugikum, jeho současné implikace a možný budoucí vývoj. Kromě toho zdůrazníme význam, který má Lugikum dnes a jak ovlivnil různé oblasti našeho života. Lugikum je bezpochyby téma/osoba/událost, která si zaslouží být podrobně prozkoumána, a jsme nadšeni, že se můžeme ponořit do tohoto fascinujícího vesmíru.

Lugikum (někdy zvané západosudetské pásmo či západní Sudety) je jednou ze základních geologických jednotek Českého masivu[1][2]. Nachází se na jeho severním okraji na území Německa, Polska a Česka. Netvoří jednolitý celek s jednotným geologickým vývojem, nýbrž je tvořeno rozmanitými geologickými jednotkami, které vznikaly během paleozoika (prvohor). Nachází se zde magmatické (vyvřelé), sedimentární (usazené) i metamorfované (přeměněné) horniny[1][2].

Umístění

Na jihu je lugikum ohraničeno lužickým zlomem, za kterým pokračují usazené horniny české křídové pánve. Na severu je překryto mladšími sedimenty karbonského až kenozoického (třetihorního) stáří a na západě je oddělono od moravosilezika systémem ssv-jjz zlomů[2].

Vnitřní členění

Lugikum je vnitřně velmi složitá a nesourodá jednotka. Cháb et al. vyčleňují následující podjednotky[2]:

  • Lužicko-kladské pásmo, do něhož patří lužická hrásť, pás Torgau-Doberlug, lužická skupina, lužický plutonický komplex, czarnowská jednotka, orlicko-sněžnická jednotka a mlynowiecko-stroňská skupina.
  • Jednotky sasko-durynského a bavorského typu, do nichž patří zhořelecko-kačavské pásmo, ještědská jednotka, jihokrkonošská jednotka, leszczyniecká jednotka, bardská jednotka a hlinsko-skutečská jednotka.
  • Rozsahem malá kladská jednotka.
  • Sovíhorská jednotka a její doprovod, do níž patří samotný sovíhorský blok a dále swiebodzická jednotka a pásmo Němči.
  • Bloková mozaika na jih od lužicko-kladského pásma, do níž patří novoměstské krystalinikum, zábřežské krystalinikum, poličské krystalinikum a mohelnické souvrství.

Reference

  1. ↑ a b CHLUPÁČ, Ivo. Geologická minulost České republiky. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 436 s. ISBN 978-80-200-0914-2. 
  2. ↑ a b c d CHÁB, Jan, et al. Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2008. 284 s. ISBN 978-80-7075-703-1.