V dnešním článku budeme hovořit o Lubomír Kaválek, tématu, které bylo předmětem zájmu a debat v různých oblastech. Od svého vzniku upoutal Lubomír Kaválek pozornost odborníků i nadšenců a vyvolal diskuse a teorie o jeho důležitosti a možných důsledcích. V tomto článku prozkoumáme Lubomír Kaválek do hloubky, analyzujeme jeho relevanci v současném kontextu a poskytneme komplexní pohled, který našim čtenářům umožní lépe porozumět tomuto fenoménu. Od jeho počátků až po jeho dopad na současnou společnost prozkoumáme každý aspekt Lubomír Kaválek, abychom osvětlili téma, které nadále vyvolává zájem a zvědavost. Připojte se k nám na této cestě a objevte více o Lubomír Kaválek!
Lubomír Kaválek | |
---|---|
![]() První kolo turnaje ve Wijk aan Zee, 1982. | |
Země | ![]() ![]() |
Narození | 9. srpna 1943 Praha, ![]() |
Úmrtí | 18. ledna 2021 (ve věku 77 let) Reston |
Tituly | Šachový velmistr (GM) |
FIDE Elo | |
Současné | 2 527 (leden 2021) |
Nejvyšší | 2 625 (květen 1974) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lubomír Kaválek (9. srpna 1943 Praha – 18. ledna 2021 Reston, Virginie)[1] byl československý a americký šachista.
Byl synem Lubomíra Kaválka (1916–2006), filmového scenáristy a asistenta režie,[2] který na podzim roku 1949 emigroval.
Studoval na Vysoké škole dopravní v Žilině. Tu však nedokončil a stal se šachovým profesionálem. Oficiálně byl zaměstnán jako redaktor v denících Práce a Mladá fronta. V letech 1962 a 1968 zvítězil v Mistrovství Československa v šachu. Když v roce 1962 poprvé vyhrál Mistrovství Československa v šachu, bylo mu pouze 19 let a byl nejmladším šachistou, který kdy národní mistrovství vyhrál.[3] V roce 1965 získal v Helsinkách titul mezinárodního velmistra.[4]
V roce 1968, v době sovětské invaze, byl na turnaji v Polsku, odkud utekl do SRN. Andrew Soltis o něm napsal, že byl největší ztrátou, kterou kdy československý šach utrpěl.[5]
V roce 1970 emigroval do USA, cestou do USA se zúčastnil mezinárodního turnaje v Caracasu, kde první polovinu turnaje odehrál pod československou vlajkou a druhou pod hlavičkou USA, i když měl ještě občanství Československa. Jako vůbec první na světě odehrál turnaj za dva státy.[6][7]
Po příjezdu do USA studoval krátce slavistiku a pracoval pro Hlas Ameriky. Vlivem šachového boomu zásluhou Roberta Fischera se však rozhodl pro dráhu šachového profesionála. V sedmdesátých a osmdesátých letech se pravidelně účastnil nejvýznamnějších šachových turnajů a patřil mezi stovku nejlepších šachistů světa. Nejvyšší Elo FIDE 2625 dosáhl v roce 1974. V té době byl na 10. místě světového žebříčku.
Celkem třikrát vyhrál americké mistrovství v šachu (1972, 1973 a 1978).[8] Na šachových olympiádách dovedl americký tým k zisku jedné zlaté a pěti bronzových medailí[3], což je dosud nepřekonaný rekord. V roce 2001 byl uveden do Světové síně šachové slávy.
Jako sekundant pomohl Bobbymu Fischerovi k titulu mistra světa v roce 1972.[3] Později byl trenérem Angličana Nigela Shorta.[3] O šachách napsal pět knih, mezi lety 1986 a 2010 psal pravidelné šachové sloupky pro deník Washington Post,[3] poté přispíval každý týden do The Huffington Post.
Zúčastnil se celkem devíti šachových olympiád (dvakrát za Československo a sedmkrát za USA) a získal 1 zlatou a 5 bronzových olympijských medailí.[9]