V tomto článku podrobně prozkoumáme téma Lodyžka a budeme se zabývat jeho různými aspekty a perspektivami z holistického pohledu. Lodyžka je dnes velmi aktuální téma, které vyvolalo rozsáhlou debatu a zájem v různých oblastech. Na následujících řádcích budeme analyzovat historické pozadí Lodyžka, jeho dopad na současnou společnost a také možné budoucí důsledky, které by mohl mít. Ponoříme se do jeho nejhlubších aspektů s cílem nabídnout komplexní a obohacující vizi Lodyžka, která našim čtenářům umožní získat větší porozumění a pohled na toto velmi relevantní téma.
Lodyžka (kauloid) je nepravý rostlinný orgán některých stélkatých organismů – hnědých řas, červených řas (třídy Florideophyceae) a mechorostů.
Jedná se o ekvivalent stonku cévnatých rostlin. Stélka (thallus) je označení pro tělo bezcévnatých rostlin. Není rozděleno na jednotlivé orgány, na rozdíl od pravého těla (cormus) cévnatých rostlin, které mají kořen, stonek a list.
Některé stélkaté organismy jsou však již jistým způsobem diferenciovány. Jejich části se označují jako nepravé orgány kořínek (rhizoid), lodyžka (kauloid) a lístek (fyloid). Lodyžka na rozdíl od stonku nemá kutikulu a pravá vodivá pletiva. U některých mechů a hnědých řas však můžeme pozorovat transport trubicovitými buňkami, jejichž buněčné stěny jsou perforovány podobně jako buňky vodivých pletiv – například u Macrocystis pyrifera.
U mechů je lodyžka typická především u řádu prutníkotvarých. Lodyžka některých druhů může dosahovat délky několika desítek centimetrů, jako například splývavá lodyžka prameničky obecné (Fontinalis antipyretica), nebo lodyžka ploníku chluponosného (Polytrichum piliferum). V některých případech lodyžka nahrazuje štět a tobolka vyrůstá přímo na prodloužení lodyžky – pseudopodiu. Pseudopodium je typické pro rašeliníky a štěrbovky.
Zástupci mající stélku s lodyžkou: