Květa Manoušková

V tomto článku se chystáme prozkoumat Květa Manoušková do hloubky a analyzovat jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku až po svou dnešní relevanci je Květa Manoušková předmětem zájmu a výzkumu v různých oblastech. V průběhu let vyvolal debatu a kontroverzi, zpochybnil naše vnímání a umožnil nám zamyslet se nad jeho významem v moderním světě. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme osvětlit Květa Manoušková a nabídnout komplexní pohled, který vybízí k zamyšlení a diskusi.

Květa Manoušková
Narození15. června 1927
Kladno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí25. srpna 2002 (ve věku 75 let)
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
Povolánísochařka
Manžel(ka)Rudolf Manoušek mladší
DětiPetr Rudolf Manoušek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Náhrobní kámen na pražském Šáreckém hřbitově

Květa Manoušková, někdy též Květoslava, dívčím příjmením Mašková,[1] (15. června 1927 Kladno[2] – 25. srpna 2002) byla česká sochařka.

Ve své tvorbě spolupracovala se svým manželem Rudolfem Manouškem, českým zvonařem. Následně i s jejich synem Petrem Rudolfem.[3] Výtvarně zpracovala například zvony pro pražský evangelický kostel U Jákobova žebříku,[4] pro kapli Třebihošti[5] nebo pro kostel svaté Anny v Pocinovicích.[6]

Své výrobky označovala malým reliéfem květiny, který odkazoval k jejímu křestnímu jménu.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kostel svatého Prokopa . Praha: Magistrát hlavního města Prahy a Panoramas . Dostupné online. 
  2. ↑ Květa Manoušková . Praha: Městská knihovna v Praze . Dostupné online. 
  3. ↑ STIEBEROVÁ, Eva. Tam, kde se léčí nemocná srdce zvonů. Severočeské Deníky Bohemia . 2003-01-01 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  4. ↑ ŠTOREK, Jiří Petr. Modlitba nad zvony 14. dubna 2001 . Praha: Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praha 8–Kobylisy . Dostupné online. 
  5. ↑ Kaple ve Třebihošti . Třebihošť: Obec Třebihošť . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. 
  6. ↑ STRNAD, Vladimír. O Pocinovicích. Pocínovice: Vladimír Strnad, 2005. 18 s. Dostupné online. Kapitola Zvony, s. 4. 
  7. ↑ MANOUŠEK, Petr Rudolf. Zvonařství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 186 s. ISBN 80-247-1294-6. Kapitola Značka Zvonařství Manoušek, s. 81. 

Externí odkazy