V dnešním světě se Kuklík horský stal tématem obecného zájmu mnoha lidí. Ať už kvůli svému historickému, politickému, vědeckému nebo kulturnímu významu, Kuklík horský upoutal pozornost širokého publika. Abychom lépe porozuměli jeho důležitosti a důsledkům, je nezbytné ponořit se do podrobné analýzy Kuklík horský. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty, které činí Kuklík horský tématem zájmu, a také jeho dopad na různé oblasti společnosti. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se pokusíme osvětlit nejrelevantnější a nejkontroverznější aspekty Kuklík horský, což umožní čtenáři prohloubit své porozumění a reflexi tohoto tématu.
![]() | |
---|---|
![]() Kuklík horský (Geum montanum) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | růžotvaré (Rosales) |
Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
Rod | kuklík (Geum) |
Binomické jméno | |
Geum montanum L., 1753 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kuklík horský (Geum montanum) je nízká, vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina. Patří mezi druhy, které jsou některými autory při úzkém pojetí rodu kuklík z něj vyňaty a vřazeny do samostatného rodu kuklice; pak je nazýván kuklice horská (Parageum montanum).[1]
Vyrůstá nejvíce v horách Střední a Jižní Evropy, v Karpatech, Alpách, Pyrenejích, Francouzském středohoří, Apeninách a na Balkáně, je považován za rostlinu vysokohorskou. V Alpách se místy nachází i v nadmořské výšce 2500 m.
V České republice roste pouze na nejvyšších místech Krkonoš, převážně ve východní části. Vyrůstá v subalpínském stupni na travnatých a kamenitých loučkách, smilkových trávnicích, ve světlých místech kleče nebo na řídce porostlých kamenitých sutích. Přednost dává vlhčím hlinitým až kamenitým půdám na silikátovém i vápenatém podkladu. Všechny populace leží na území Krkonošského národního parku a jsou poměrně stabilní. V minulosti byly uváděny nálezy kuklíku horského i z jiných míst v ČR, pravděpodobně šlo o omyl nebo tam byli jedinci uměle vysazeni.[2][3][4]
Vytrvalá rostlina s přímými, nevětvenými lodyhami a s přízemní listovou růžici vyrůstající ze šikmého kořene. Chlupaté lodyhy, rostoucí z paždí listů v růžici, dorůstají v závislosti na místních podmínkách do výšky 5 až 30 cm. Hustě chlupaté listy růžice mají krátké řapíky. Jejich čepele jsou přetrhovaně zpeřené, nestejně zubaté drobné postranní lístky jsou okrouhle vejčité a znatelně větší koncový lístek je ledvinovitý. Drobné listy vyrůstající na lodyze jsou široce obvejčité a mají palisty. Listová růžice přezimuje pod sněhem a je spodivem, že při jarním tání sněhu jsou její listy při okolní teplotě okolo 0 °C tak tolerantní k silnému slunečnímu záření.
Na konci lodyhy obvykle vyrůstá jeden, výjimečně dva až tři sytě žluté až oranžové květy. Mívají obvykle průměr od 2 do 3 cm a jsou pětičetné. Květní lůžko je kulovité, na jeho okraji rostou drobné lístky kalíšku které jsou prostřídané špičatými zelenými lístky vytrvalého kalichu. Žluté nebo oranžové korunní lístky jsou vejčité a po okrajích zvlněné. V květu je mnoho tyčinek s prašníky vyrůstající ve spirále a také mnoho pestíků s dlouhými neopadavými čnělkami zůstávajícími na semenech.
Květy jsou prvoprašné, nejdříve dozrávají prašníky a teprve později blizny. Jsou většinou oboupohlavné, někdy se ale vyskytnou pouze květy samčí s nevyvinutými pestíky. Vykvétají v červnu až srpnu, opylovány jsou létajícím hmyzem. Plody jsou podlouhlé, silně chlupaté nažky s péřovitou čnělkou seskupené do souplodí.[2][3][4][5]
Kuklík horský je v Seznamu cévnatých rostlin ČR r. 2012 zařazen do kategorie (C2r), tj. mezi vzácné ohrožené druhy.[2][6]