V tomto článku se bude téma Kruštík tmavočervený zabývat z různých úhlů pohledu s cílem ponořit se do jeho důležitosti a relevance v dnešní společnosti. Kruštík tmavočervený je předmětem zájmu a debat v různých oblastech znalostí a jeho vliv je pociťován v různých aspektech každodenního života. V celém článku budou zkoumány různé výzkumy a svědectví, která osvětlí Kruštík tmavočervený a poskytnou čtenáři širší a podrobnější pochopení tohoto tématu. Kromě toho budou analyzovány různé přístupy a názory na Kruštík tmavočervený s cílem obohatit panorama a představit globální vizi jeho rozsahu a dopadu.
![]() | |
---|---|
![]() Kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
Čeleď | vstavačovité (Orchidaceae) |
Rod | kruštík (Epipactis) |
Binomické jméno | |
Epipactis atrorubens (Hoffm.) Besser, 1809 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) je vytrvalá bylina z rodu kruštík (Epipactis), která v České republice patří k chráněným druhům. Česky se tento druh kruštíku nazývá někdy žežhulka černočervená (Sloboda, 1852).
Rostlina dorůstá 20 – 60 cm. Oddenek je krátký a silný s hojnými kořeny, z něho vyrůstá chlupatá lodyha, která má nachovou barvu. Listy jsou vejčité až vejčitě kopinaté, spodní strana listů mívá také nachový odstín. Listy jsou dlouhé 7 – 10 cm. Květenství je husté a kvítky jsou orientované na jednu stranu. Květy jsou velmi nápadné svou červenavou barvou, ale někdy se vyskytují i jiné barvy – žlutá (forma lutescens), bílá (forma albiflora) nebo žlutozelená (forma viridiflora). Kruštík tmavočervený kvete během května a června.[1]
Kruštík tmavočervený roste od nížin do subalpínského stupně především ve světlých listnatých a jehličnatých lesích, ale vyskytuje si i kolem cest a v opuštěných lomech. Vyžaduje vápnité půdy. Areál rozšíření zahrnuje celou Evropu (kromě stále zelené oblasti Středozemí) a zasahuje až na poloostrov Malá Asie a přes Kavkaz až do střední Asie. V České republice roste především na vápencích v jižních a jihozápadních Čechách (Sušicko, Strakonicko, Českokrumlovsko), méně hojně i ve východních Čechách a na Moravě.[2]