V dnešním světě upoutal Kostel svatého Jiljí (Křinec) pozornost milionů lidí po celém světě. Tento fenomén se stal aktuálním v různých oblastech, od populární kultury po politiku a technologii. S významným dopadem na společnost se Kostel svatého Jiljí (Křinec) stal předmětem mnoha studií a výzkumů, které se snaží pochopit jeho důsledky a důsledky. Od svého vzniku vzbuzuje Kostel svatého Jiljí (Křinec) velký zájem a diskuse mezi odborníky i laickou veřejností. V tomto článku důkladně prozkoumáme původ, vývoj a dopady Kostel svatého Jiljí (Křinec) a analyzujeme jeho vliv na různé aspekty každodenního života.
Kostel svatého Jiljí v Křinci | |
---|---|
![]() Kostel sv. Jiljí s farou v Křinci | |
Místo | |
Stát | ![]() |
Kraj | Středočeský |
Okres | Nymburk |
Obec | Křinec |
Souřadnice | 50°16′2,89″ s. š., 15°8′25,2″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | mladoboleslavský |
Farnost | Křinec |
Status | farní kostel |
Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
Současný majitel | farnost Křinec |
Zasvěcení | svatý Jiljí |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | rané baroko |
Výstavba | okolo roku 1669 |
Specifikace | |
Stavební materiál | kámen, zdivo |
Další informace | |
Adresa | Křinec 9 |
Kód památky | 37839/2-1849 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Římskokatolický farní[1] kostel svatého Jiljí v Křinci je raně barokní sakrální stavba[2] na návsi. Od roku 1965 je kostel společně s farou chráněn jako kulturní památka.[3]
Kostel byl postaven týmž architektem jako vedlejší zámek v Křinci. Pochází ze 3. čtvrtiny 17. století, snad okolo roku 1669, postaven byl na náklady majitele panství hraběte Pavla z Morzinu. V dalších stavebních úpravách byl kostel upraven barokně v roce 1760 a byla současně stavebně upravovaná i okna kostela. V roce 1763 byl stavebně upravován vrch věže. Fasády byly upraven pozdně klasicistně v roce 1861.[2] Do roku 2000 se objevoval na seznamu poškozených a zničených kostelů v České republice. Sama obec Křinec se však snažila aktivně o opravu kostela a dotace na opravy. Po roce 2000 začaly rekonstrukce. Kostel dostal novou fasádu, jsou opraveny střechy a celkový vzhled ve druhé dekádě 21. století je k nepoznání se stavem před rokem 2000.
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 5 600 000 Kč.[4]
rok | 1997 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 |
---|---|---|---|---|---|---|---|
částka | 1 200 | 400 | 700 | 1 000 | 800 | 800 | 700 |
Pravidelné bohoslužby jsou v neděli v 10:30 a v úterý v 17 hod (zimní čas), v 18 hod (letní čas).
Kostel je jednolodní, obdélný s pravoúhlým presbytářem. Má obdélnou oratoř a předsíň po jižní straně. Dále je s hranolovou věží s cibulí a se sakristií v přízemí na severní straně lodi. V západním průčelí je raně barokní portál. Okna jsou uzavřena půlkruhem a stěny členěny novoklasicistně podélným bosováním.[2]
Presbytář je sklenut valeně s lunetami, sakristie má křížovou klenbu. Loď má plochý strop. Na stropě lodi je freska Prvního přijímání z roku 1911 od J. Hybše. Raně barokní zděná kruchta spočívá na dvou pilířích. Její poprsnice je zdobena štukovým boltcovým ornamentem ze 60. až 70. let 17. století.[2]
Zařízení je pozdně barokní a klasicistní z období po roce 1760. Výjimkou jsou oba boční oltáře, které pocházejí vesměs z dílny R. Prachnera. Hlavní oltář je z roku 1761. Je rámový a jsou na něm andělé nesou obraz signovaný „Carolus Aurbach“. Po stranách sochy sv. Petra a sv. Pavla. Boční oltáře sv. Josefa a sv. Anny pocházejí z roku 1763. Jsou na nich protáhlé sochy sv. Ludmily, sv. Víta, sv. Jana Křtitele a Mojžíše. Kazatelna je odlitkem kazatelny z chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně z roku 1783. Jsou na ní, na řečništi, sochy božských ctností – Víry, Naděje a Lásky. Na stříšce kazatelny je socha zpodobňující Stětí sv. Jana Křtitele. Křtitelnice má tvar oltáře Kristova Křtu. Jsou na ní sochy Adama a Evy, které jsou kvalitním dílem z období kolem roku 1783. Vlastní křtitelnice je klasicistní z roku 1788. Ve výklencích pilířů se nacházejí sochy sv. Josefa a sv. Anny z období před polovinou 18. století. V lodi je obraz Piety signovaný „G. T. 1699“. V lodi kostela jsou zazděné tři náhrobníky členů panské rodiny Rašínů. Tyto náhrobky pocházejí původně z kostela v Bošíně. Náhrobníky jsou z období let 1598-1599.[2]
Kolem hřbitova je pozdně barokní zeď z období kolem roku 1770. Vedle kostela se nachází upravená barokní fara z roku 1758. Je to obdélná, jednopatrová budova, která má zevně opěráky. Uvnitř se nacházely obrazy Ecce homo a obraz Bolestné Panny Marie ze začátku 18. století. Jednalo se o dar hraběte Václava Morzina. Kostel významně doplňuje vedlejší zámek, který je obklopen zbytky vzácného parku. V obci se nachází řada soch. Na mostě přes Mrlinu je sochařská alegorie Čtyř živlů. Datovaná je do roku 1707 a pochází snad od J. Brokoffa. Původně byla umístěna snad na Kuncberku. Na křižovatce u náměstí je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1729. Socha Panny Marie na sloupu je z roku 1834. Na náměstí je socha sv. Jiljí od K. Kofránka z Vojic z roku 1864.[2]