Tento článek se bude zabývat tématem Kostel svatého Jiří (Věžná), které v současnosti vyvolalo velký zájem a diskusi. Kostel svatého Jiří (Věžná) je relevantní téma v dnešní společnosti, protože ovlivňuje různé oblasti každodenního života. V průběhu historie byl Kostel svatého Jiří (Věžná) předmětem analýzy a úvah, vyvolával protichůdné názory a vyvolával širokou škálu reakcí. V tomto smyslu je klíčové důkladně analyzovat Kostel svatého Jiří (Věžná), abychom pochopili jeho dopad na společnost a prozkoumali možná řešení nebo přístupy k řešení tohoto problému. S cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi bude tento článek shromažďovat různé pohledy a argumenty související s Kostel svatého Jiří (Věžná) s cílem nabídnout globální a reflexivní pohled na tuto problematiku.
Kostel svatého Jiří | |
---|---|
![]() | |
Místo | |
Stát | ![]() |
Kraj | Vysočina |
Okres | Pelhřimov |
Obec | Věžná |
Souřadnice | 49°24′49,62″ s. š., 14°59′22,33″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | českobudějovická |
Vikariát | pelhřimovský |
Farnost | Věžná |
Status | farní kostel |
Zasvěcení | svatý Jiří |
Další informace | |
Adresa | Věžná, ![]() |
Kód památky | 17958/3-3334 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kostel svatého Jiří ve Věžné v okrese Pelhřimov, s přilehlým zrušeným hřbitovem obehnaným částečně dochovanou zdí, je kulturní památka České republiky.[1] Je farním kostelem římskokatolické farnosti Věžná.[2]
První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1358. V letech 1733 až 1734 byl původní gotický kostel rozšířen a přestavěn, a to v barokním slohu. Oltářní obraz na hlavním (pozdně barokním oltáři), malovaný na plátně, pochází z roku 1764 – byl namalován neznámým malířem z Tábora a je kopií původního deskového pozdně gotického obrazu z poloviny 16. století. Oltářní obrazy na bočních rokokových oltářích z poloviny 18. století byly v roce 1864 namalovány Bedřichem Kamarýtem. Barokní kazatelna pochází z přelomu 17. a 18. století. V kostele je množství kamenných náhrobníků z 16. a začátku 17. století.[3]