Kormorán Stellerův
Dnes je Kormorán Stellerův tématem, které nabylo na významu v různých oblastech společnosti. Ať už v politické, sociální, ekonomické nebo technologické sféře, Kormorán Stellerův se stal stálým tématem konverzace. Již několik let je Kormorán Stellerův středem diskusí a vytváří smíšené názory. S postupem času je však zřejmé, že Kormorán Stellerův je i nadále velmi důležitou otázkou, která si zaslouží podrobnou analýzu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Kormorán Stellerův a prozkoumáme jeho dopad na dnešní svět.
 Kormorán Stellerův | |
|---|---|
 Ilustrace Joseph Wolf | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 vyhynulý (c. 1850), (IUCN 3.1) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | terejové (Suliformes) |
| Čeleď | kormoránovití (Phalacrocoracidae) |
| Rod | kormorán (Urile) |
| Binomické jméno | |
| Urile perspicillatus (Pallas, 1811) | |
 Mapa Komandorských ostrovů | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kormorán Stellerův[1] (Urile perspicillatus) je vyhynulý mořský pták z rodu Urile, který kdysi obýval Beringův ostrov, a možná i další místa na Komandorských ostrovech a na blízkém pobřeží poloostrova Kamčatka na ruském Dálném východě.[2] Je to největší druh kormorána, který kdy žil na zemi.
Systematika
Druh byl původně řazen do rodu Phalacrocorax. Mezinárodní ornitologická unie však druh v roce 2021 přeřadila spolu s několika dalšími kormorány do rodu Urile, který sdružuje kormorány severního Pacifiku.[3][4] K přeřazení došlo na základě genetické studie kormoránovitých z roku 2014, která nicméně explicitně nezmiňuje kormorána Stellerova.[5]
Popis
Georg Wilhelm Steller identifikoval tohoto ptáka jako první v roce 1741 během Beringovy tragické druhé kamčatské výpravy. Popsal ho jako velký a nemotorný, téměř nelétavý druh, ač byl možná jen neochotný než fyzicky neschopný letu. Vážil prý 12 až 14 liber, „takže jeden pták mohl nasytit až tři hladovějící muže“. Ačkoli kormoráni jsou známí svojí nevalnou chutí, Steller tvrdí, že tito ptáci chutnali výtečně, zejména pokud byli uvařeni po místním způsobu. Zdejší Itelmenové je totiž obalili hlínou a pekli v rozpálené jámě.[6]
Vyhubení
O tomto ptáku je známo pouze to, že se živil rybami. Jeho populace se začala rychle zmenšovat, když ho další návštěvníci této oblasti začali lovit pro maso a pro peří. Zprávy o lovištích vhodných pro lov velryb, polárních lišek a dalších cenných kožešinových zvířat totiž vyvolaly masový příliv velrybářů, lovců kožešin a obchodníků.
Poslední kormoráni Stellerovi údajně žili kolem roku 1850 na neobydleném skalnatém ostrůvku Arij Kameň (Арий Камень) severozápadně od Beringova ostrova.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spectacled cormorant na anglické Wikipedii.
- ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 17.
- ↑ BirdLife International (2008). "Phalacrocorax perspicillatus". IUCN Red List of Threatened Species. Version 2010.4. International Union for Conservation of Nature. Retrieved 5 March 2011.
- ↑ Taxonomic Updates – IOC World Bird List . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Storks, frigatebirds, boobies, darters, cormorants . IOC World Bird List v12.2 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KENNEDY, Martyn; SPENCER, Hamish G. Classification of the cormorants of the world. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014-10-01, roč. 79, s. 249–257. Dostupné online . ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2014.06.020. (anglicky)
- ↑ ELLIS, Richard. No Turning Back: The Life and Death of Animal Species. New York: Harper Perennial, 2004. ISBN 0-06-055804-0. S. 135.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu kormorán Stellerův na Wikimedia Commons
