Koherence (lingvistika)

V dnešním světě je Koherence (lingvistika) téma, které získalo velký význam díky svému dopadu na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku až po dopad na současnou společnost byl Koherence (lingvistika) předmětem studia a debat odborníků z různých oborů. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty související s Koherence (lingvistika), od jeho vývoje v průběhu času až po jeho vliv na populární kulturu. Kromě toho budeme analyzovat roli, kterou hraje Koherence (lingvistika) v dnešních životech lidí, a její projekci do budoucnosti.

Koherence je v lingvistice věcná, myšlenková a komunikační soudržnost, smysluplnost textu. Koherentní text je takový text, jehož jednotlivé části spolu mají patrnou souvislost. V běžných případech se autor snaží, aby byl jeho text koherentní, a příjemce také koherenci textu předpokládá, a proto se snaží i v ne zcela koherentních pasážích sledovat smysl textu.[1] Proces vysuzování nových informací z textu se označuje jako inference. Koherentní text je tedy zároveň takový, z nějž může recipient snadno a správně inferovat.[2]

Nekoherentní text

Za nekoherentní text lze považovat například takový, který:

  • je vnitřně sporný - tj. nějaké tvrzení je v jiné části popíráno,
  • umožňuje více výkladů (to ovšem platí u většiny náročnějších textových útvarů),
  • předpokládá u příjemce fakta, která příjemci nejsou známa (neboli autor a příjemce mají rozdílné presupozice) – např. v pohádce pro děti jsou používána cizí slova,
  • text neobsahuje dostatečné reference (vnitřní odkazy) a aktualizace (odkazy k vnějšímu světu):
    • Otec se vrátil domů později. Bratr přišel v deset. Už jsem myslel, že se ho nedočkám. - Text s nedostatečnou referencí - příjemce neví, jestli reference ho označuje otce, nebo bratra.
    • Naboural auto. – Výpověď bez aktualizace kdo, kdy, kde nepřináší žádnou informaci.

Kontext

Koherence někdy vyplývá jen z širokého kontextu – text může zůstat koherentní, i když na sebe jednotlivé části nijak neodkazují. Příklady:

  • Alena: „Musím odnést balík na poštu.“ – Bedřich: „Mám tady auto.“ Bedřichova věta nemá gramatickou souvislost s větou Aleny, ovšem je míněna (a v patřičném kontextu bude i pochopena) jako nabídka, jako by Bedřich řekl: „Můžu tě tam odvézt.“ (Poznámka: Věta „Můžu tě tam odvézt.“ už je plně referenční – obsahuje substituty tam, který odkazuje na poštu, a tě, který odkazuje na Alenu, a navrhovanou alternativu odnést – odvézt). Kontext zde v podstatě plní funkci vysvětlovací věty, která je z důvodu úspornosti mluvení vypuštěna: Musím odnést balík na poštu. – (Můžu tě tam odvézt, neboť) mám tady auto.
  • Sousedi odešli večer do kina. Syn zůstal doma. Viděl jsem, jak televize svítí dlouho do noci. - Věty neopakují stejné skutečnosti ani na sebe nijak vzájemně neodkazují, ale posluchač přesto pochopí, že syn je synem sousedů a sleduje televizi, zatímco jeho rodiče jsou pryč.[3]

Koheze textu

Někdy se vedle koherence rozlišuje ještě koheze textu. V tom případě se za koherenci považuje především aspekt srozumitelnosti (snadná inference), za kohezi aspekt vnitřní provázanosti textu (přehledné reference, srozumitelné substituty).[2]

Související články

Reference

  1. ↑ DANEŠ, František; HLAVSA, Zdeněk; GREPL, Miroslav. Mluvnice češtiny 3 - Skladba. Praha: Academia, 1987. S. 633. 
  2. ↑ a b ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0154-0. S. 170. 
  3. ↑ GREPL, Miroslav. Jak dál v syntaxi. Brno: Host, 2011. ISBN 978-80-7294-511-5. S. 62, 79, 91.