Dnes se Kočičí maso stalo tématem velkého významu a zájmu široké veřejnosti. Ať už svým dopadem na současnou společnost, svou relevanci v historickém kontextu nebo vlivem v kulturní sféře, Kočičí maso je tématem, které nenechává nikoho lhostejným. V průběhu let vyvolal vzrušené debaty, podnítil zvědavost mnohých a stal se předmětem četných studií a výzkumů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Kočičí maso, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a vývoj v čase. Kočičí maso je bezpochyby téma, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení, a tak doufáme, že toto čtení bude pro všechny naše čtenáře zajímavé a obohacující.
Kočičí maso je maso z kočky domácí. Může být součástí lidského jídelníčku, ale protože je kočka masožravec a protože je podobně jako psi často chována jako domácí mazlíček nebo pomocník, je pojídání kočičího masa podobně jako psího masa kontroverzní a v některých kulturách patří mezi tabu. Pravidelnou součástí jídelníčku člověka je v současnosti prakticky pouze v Číně, obzvlášť na jihu země (okolí Kantonu) a v některých oblastech sousedního Vietnamu (provincie Thái Binh na pobřeží Jihočínského moře), zatímco v nedalekém hlavním městě Hanoji bylo v roce 2018 už pouze 1000 obchodů prodávajících kočičí a psí maso.[1] Ve Vietnamu je navíc zabíjení koček pro maso nezákonné. Výjimečně (spíše z rituálních důvodů) jsou kočky konzumovány také v západní Africe a v Peru (výhradně černošským obyvatelstvem).
Konzumaci koček přímo zakazují některá náboženství, například židovství (v rámci kašrutu) a islám (v rámci halalu). Naopak k zabíjení koček na maso může dojít v době hladu i ve společnosti, která kočky obvykle nejí. Tak tomu bylo například ve střední Evropě v době druhé světové války.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cat meat na anglické Wikipedii.