Klavarský mlýn

V tomto článku prozkoumáme dopad Klavarský mlýn na dnešní společnost. Od svého vzniku upoutá Klavarský mlýn pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti a vyvolává diskuse a úvahy o jeho významu v různých oblastech. V průběhu historie hrál Klavarský mlýn zásadní roli při utváření různých aspektů každodenního života, od politiky a ekonomiky po kulturu a zábavu. V tomto smyslu je nezbytné do hloubky prozkoumat roli, kterou Klavarský mlýn hrál a nadále hraje ve společnosti, a také její možné důsledky pro budoucnost. Prostřednictvím komplexní analýzy se budeme snažit lépe porozumět dosahu a vlivu Klavarský mlýn v současném světě, stejně jako potenciálním vyhlídkám a výzvám, které představuje pro budoucnost.

Klavarský mlýn
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Výstavba1289
Přestavba1884, 1928
Další majiteléHynek z Dubé, Sedlecký klášter, Karel starší ze Žerotína, Adolf Vratislav ze Šternberka
Poloha
AdresaKlavary, č.p. 34, Nová Ves I, okres Kolín, ČeskoČesko Česko
UliceKlavary
Souřadnice50°3′15″ s. š., 15°10′28,4″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klavarský mlýn je bývalý vodní mlýn v samotě Klavary patřící pod obec Nová Ves I v okrese Kolín, který stojí na Labi.[1]

Historie

Vodní mlýn založil roku 1289 Martin Žibřid se svolením majitele vsi Hynka z Dubé, o rok později koupil mlýn a okolní vsi sedlecký klášter. V roce 1437 byl mlýn zastaven Bedřichu ze Strážnice a stal se součástí kolínského panství. K roku 1454 jej spravovala královská komora.[1]

V roce 1556 jej vlastnil Karel starší ze Žerotína a od něj jej koupil roku 1581 rytíř Mikuláš Hlaváč z Vojenic a Cerhýnek. Mlela se zde mouka a vyráběly kroupy. V roce 1629 vyhořel, poté jej vlastnil Adolf Vratislav ze Šternberka. V letech 1690–1848 patřil k cerhenickému panství.[1]

Počátkem 17. století získali mlynáři mlýn do dědičného nájmu a roku 1848 jej koupila rodina Slánských. V letech 1875–1884 jej Jan Slánský zmodernizoval, budovu dal pseudogoticky přestavět a upravil jeho okolí. V zahradě vystavěl letohrádek podle projektu Ottokara Douši. Jeho syn Břetislav prodal mlýn roku 1918 Františku Procházkovi, který jej pronajímal.[1]

20. února 1920 mlýn vyhořel a do osmi let postavil Procházka nový mlýn, který vybavil novými stroji a zařízením.[1]

Mlýn byl v provozu do poloviny 50. let 20. století. Po ukončení provozu sloužil jako šrotovna a mísírna krmiv. Od roku 1992 chátrá a uvažovalo se i o jeho demolici.[1]

Popis

Mlýn je zděný, vícepodlažní. Mlýnice a dům byly původně pod jednou střechou, ale dispozičně oddělené. Po přestavbě stojí v areálu více budov různých velikostí, které jsou propojené. Nejvyšší budova je třípatrová s vysokou půdou. V areálu mlýna je dochovaná pila.[1]

Budova mlýna je bez střechy a stojí jen obvodové zdi, obytná budova s ním spojená střechu má, ale okna a dveře jsou vylámané. Mlýn měl zdobený zděný štít, plastickou omítkovou výzdobu fasád a štítů, pavlač a balkón, v interiéru trámový strop, krov a schodiště.[1]

Voda vedla do mlýna mezi dvěma velkými budovami náhonem. Protékala pod mlýnem na kolo, které bylo uvnitř budov (zbytky kola jsou údajně v objektu dochované).[1]

V roce 1930 měl mlýn jednu Girardovu turbínu (spád 2,22 metru, výkon 51,8 HP) a jednu Francisovu turbínu, spád 3 metry, výkon 15,9 HP). Turbíny jsou dochované.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j Klavarský mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Helena Špůrová, 18.1.2014. . Dostupné online.

Literatura

  • KLEMPERA, Josef a HONZÁK, František. Vodní mlýny v Čechách. II., Příbramsko a střední Povltaví, Sedlčansko a Voticko, Benešovsko a Vlašimsko, Posázaví, Kutnohorsko, Kolínsko a Nymbursko. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 284 s. ISBN 80-7277-029-2. Kapitola Mlýn Klavary u Kolína. S. 213-214

Související články

Externí odkazy