V dnešním světě se Kenning stalo tématem velkého významu a zájmu. S rozvojem technologií a globalizací nabyl Kenning na významu, který přesahuje hranice a stal se tématem diskusí a debat v různých oblastech. Od politiky po populární kulturu, Kenning zanechal svou stopu v současné společnosti, generuje protichůdné názory a hluboké úvahy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Kenning, analyzujeme jeho dopad v různých oblastech a zamyslíme se nad jeho vlivem na náš každodenní život.
Kenning (islandsky opis; mn. č. kenningar) je ustálené, nejméně dvouslovné (ale také až sedmislovné) spojení podstatných jmen, s metaforickým významem. Tyto zdobné, básnické opisy jsou charakteristické zejména pro poetiku germánského světa, takřka výlučně jeho severozápadní části – proto je také nacházíme hlavně v staroseverské a staroanglické literatuře. Kenningy byly hojně používány především norskými a islandskými skaldy (dvorskými básníky, pěvci), v menší míře i anglosaskými scopy (obdoba skaldů).
V poezii (hlavně epické, ale i lyrické) byly nepostradatelným literárním prvkem, lze se s nimi setkat i v próze (např. Snorriho Edda). Jsou důkazem a důsledkem dříve chápaného magického významu jazyka a ritualizovaného myšlení.
Dvouslovné, základní kenningy patřily na Severu k všeobecným znalostem člověka raného středověku. Bez toho nemohli posluchači vůbec rozumět, o čem vlastně skald či scop zpívá. Složitější, víceslovné kenningy a jejich různé propletence však už často byly novotvary, autorskými licencemi a záleželo na umu a obraznosti pěvce, jak byly vytvořeny. Čím složitější a barvitější opisy, tím vrstevnatější bylo celé vyprávění, tím více podněcovalo fantazii, dávalo poměrně jednoduchým příběhům lesk a hloubku a propojovalo je s příběhy (mýty) jinými.
Lze je rozdělit na 3 základní typy: