Karel Pirner

V tomto článku se chystáme prozkoumat dopad Karel Pirner na současnou společnost. Karel Pirner je tématem neustálého zájmu a jeho vliv sahá do různých oblastí, od populární kultury po politiku a ekonomiku. V průběhu let Karel Pirner vyvolal debaty a kontroverze, generující protichůdné názory a různé pozice. V tomto smyslu je klíčové kriticky a objektivně analyzovat roli, kterou Karel Pirner v současnosti hraje, stejně jako její možný vývoj v budoucnu. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy nabídneme komplexní a obohacující pohled na Karel Pirner, který našim čtenářům umožní dnes lépe porozumět jeho rozsahu a významu.

Ing. Karel Pirner
Ing. Karel Pirner, asi 1939
Ing. Karel Pirner, asi 1939
Narození15. ledna 1899
Smíchov (dnes Praha)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. září 1976 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
PseudonymIng. Rena, Rena
Povoláníprojektant, spisovatel
DětiProf. ing. Miroš Pirner, DrSc., dr.h.c.
RodičeMaxmilián Pirner
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Pirner (15. ledna 1899, Smíchov (dnes Praha)[1] – 15. září 1976, Praha) byl český spisovatel a technik. Psal též pod pseudonymem Rena nebo Ing. Rena

Život

Mládí a vzdělání

Karel Pirner byl syn malíře a profesora na Akademii výtvarných umění Maxmiliána Pirnera (1854–1924) a jeho manželky Josefy, rozené Pintzové (1867–1942).[1] Byl nejmladší ze tří dětí.[2] Střední školu absolvoval nejprve na reálném gymnáziu na Smíchově, dokončil maturitou v Mělníku roku 1918.[3]

Od roku 1918 studoval na ČVUT stavební inženýrství. Jeho studia, která prodloužila vojenská služba a zaměstnání, ukončil s vyznamenáním v prosinci 1927. Po promoci pracoval do roku 1929 jako stavební inženýr na Vysokém učení technickém a v soukromých firmách, zejména na projektech okresních silnic; rok byl zaměstnán na Zemském správním výboru v Praze.

Záliba v motorismu

Již jako student přispíval do časopisů Studentská turistika, Motocykl a Motor revue, kde uplatňoval svoji zálibu v motorismu. Tato záliba se projevila i v jeho pozdějších knihách pro mládež, do kterých vkládal návody, jak opravovat a udržovat motocykly.[4] (Např. do chlapeckého románu Tajemný motocykl ve Vlčích jamách vložil podrobný popis motokola Jawa 100, včetně názorných výkresů a popisu funkce dvoutaktního motoru s vyobrazeními.) Byl též redaktorem podnikového časopisu Jawa.[5]

Odborník v hydraulickém výzkumu

Karel Pirner byl jedním z prvních vědeckých pracovníků v hydraulickém výzkumu v ČSR,[6] svou specializaci na výstavbu přehrad propagoval i v rozhlase.[7] V srpnu 1929 nastoupil do státního výzkumného ústavu hydrologického a hydrotechnického v Praze-Podbabě, do vodní laboratoře. Stal se vedoucím provozním inženýrem této laboratoře a vykonával práce pro projekty údolních přehrad Slapy, Vrané a dalších. V letech 1934–1948 pracoval na ministerstvech (veřejných prací, dopravy a techniky, techniky). V roce 1945 stal zástupcem přednosty přehradního oddělení. Od července 1946 kontroloval na ministerstvu techniky projekty a stavby vodních děl před schválením. K 31. květnu 1948 byl dán na vlastní žádost ze zdravotních důvodů do výslužby.[3] Odbornou znalost přehrad zužitkoval v románu Přehrada na Velké řece.

Po krátkém invalidním důchodu byl zaměstnán ve stavebních firmách (pozdější Ingstav Praha, n. p.). Od roku 1952 byl projektantem v železničním projektovém ústavu SUŽEL, který byl v listopadu 1953 přeměněn na Státního ústavu dopravního projektování (SÚDOP).[8][9]

Závěr života

Zemřel v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech, část 005, odd. 17, hrob 175.

Rodina

V prosinci 1927 se oženil s Marií Jelínkovou. Prof. Ing. Miroš Pirner, DrSc., dr.h.c. (vědecký pracovník a bývalý ředitel Ústavu teoretické mechaniky, 1928–2022) byl jejich syn.[10]

Dílo

Časopisecké příspěvky

Pod pseudonymem Ing. Rena přispíval články o motocyklismu do týdeníku Pestrý týden.[11] a do Národních listů[12] Tisk zveřejnil i jeho vzpomínky na otce Maxmiliána Pirnera[13] a matku Josefu.[14]

Knihy pro mládež

  • Tajemný motocykl ve Vlčích jamách (Dobrodružný román pro budoucí statečné muže o motocyklech, policejním psu, dvou hrdinech, holčičce a jiných důležitých věcech a lidech, pod pseudonymem Rena ; ilustroval Emil Posledník, obálka Zdeněk Burian], Praha, Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1938)
  • Přehrada na Velké řece (Technický román pro mládež, ilustrace Evžen Weidlich, v Praze, Jos. R. Vilímek, 1947)
  • Tajemný motocykl ve Vlčích jamách (pseudonym Ing. Rena, ilustroval Emil Posledník, Praha, Komenium, 1947)
  • Motocykl z podzemí (Román pro mládež, příběh z dob odboje, v Praze, Jos. R. Vilímek, 1948)

Nevydáno

Zajímavost

Soubor výkresů Karla Pirnera Komorové plavidlo z let 1922–1923 je uložen v Archivu Národního technického muzea, v části Výkresy ČVUT.[16]

Odkazy

Poznámky


Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Smíchov, 1898–1901, snímek 193 a 194, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Soupis pražského obyvatelstva, Pirner Maxmilian
  3. ↑ a b Karel Pirner: Vlastní životopis (archiv rodiny Pirnerů)
  4. ↑ Karel Pirner. In: Tomáš Studenovský a Josef Bláha. Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha: Ostrov, 2000. ISBN 80-86289-04-4. S. 110.
  5. ↑ KOHÁKOVÁ, Michaela. Fenomén Jawa, propagace, uplatnění a sportovní úspěchy motocyklů. České Budějovice. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Bohumil Jiroušek. s. 52. Dostupné online.
  6. ↑ SMRŤÁK, Josef. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka - 90 let. In: Výzkumný ústav vodohospodářský. Praha: Výzkumný ústav vodohospodářský, 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-14. ISBN 978-80-85900-88-0. Kapitola Hydraulika a hydrotechnika, s. 29. Archivováno 14. 9. 2017 na Wayback Machine.
  7. ↑ Poslechněte si tento týden/Přednášky a nauková pásma. Národní listy. 20. 8. 1940, s. 5. Dostupné online. 
  8. ↑ SÚDOP - historie. www.sudop.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-11. 
  9. ↑ Jiří Stříbrný: Začátky sudopského projektování II.. SÚDOP revue. 2/2011, s. 18. Dostupné online. 
  10. ↑ Česká společnost pro mechaniku: Prof. Miroš Pirner
  11. ↑ Ing. Rena: Poprvé v sedle. Pestrý týden. 14. 7. 1928, s. 22. Dostupné online. 
  12. ↑ Ing. Rena: Plný plyn!. Národní listy. 19. 3. 1939, s. 10. Dostupné online. 
  13. ↑ Vzpomínka na prof. Maxmiliána Pirnera, zavilého samotáře. Národní politika. 30. 4. 1931, s. 1. Dostupné online. 
  14. ↑ Otec a maminka. Pestrý týden. 12. 2. 1944, s. 5. Dostupné online. 
  15. ↑ SOA Plzeň: Pirnerovi Maxmilián a Karel, pozůstalost. badatelna.eu . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-11. 
  16. ↑ Archiv NTM: Výkresy z ČVUT (1928-1933). www.ntm.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-23. 

Externí odkazy