Karel Kupka (skladatel)

V dnešním světě se Karel Kupka (skladatel) stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra jednotlivců. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu v akademické oblasti, jeho vlivu ve světě práce nebo jeho důležitosti v každodenním životě, Karel Kupka (skladatel) se umístil jako ústřední téma v současných rozhovorech a debatách. Od svých počátků až po svůj vývoj v průběhu času přitahoval Karel Kupka (skladatel) pozornost odborníků i nováčků a generoval rostoucí zájem o lepší pochopení jeho důsledků a role v dnešním světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Karel Kupka (skladatel), jeho důležitost a dopad v různých oblastech s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi na toto téma.

Karel Kupka
Základní informace
Narození19. června 1927
Rychvald, Slezsko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. října 1985 (ve věku 58 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, dirigent a sbormistr
Členem skupinSvaz českých skladatelů a koncertních umělců
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Kupka (19. června 1927 Rychvald – 26. října 1985 Ostrava) byl český hudební skladatel a sbormistr.

Život

Vedle studia na gymnáziu navštěvoval Masarykův ústav hudby a zpěvu v Ostravě (předchůdce dnešní Janáčkovy konzervatoře). Již zde měl vynikající učitele: Františka Hradila, Emila Mikelku a Miroslava Barvíka.

Po absolvování gymnázia přešel na Pražskou konzervatoř, kde studoval dirigování (Pavel Dědeček), intonaci a hudební teorii (Metod Doležil) a klavír (opět Emil Mikelka). Absolvoval v roce 1947. Kromě toho studoval soukromě skladbu u Miloslava Kabeláče. V letech 1952–1955 pokračoval externě ve studiu skladby v Brně u Viléma Petrželky.

Po krátkém působení ve funkci ředitele hudební školy v Karviné nastoupil vojenskou službu, kterou absolvoval u Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V letech 1951–1954 byl ředitelem hudební školy v Petřvaldě. Od roku 1954 až do své smrti působil ve Státním divadle v Ostravě (dnes Národní divadlo moravskoslezské), nejprve jako korepetitor opery a později jako asistent dirigenta a sbormistr operního sboru.

Komponoval skladby prakticky všech žánrů – opery, balety, kantáty, orchestrální skladby a komorní hudbu. Psal i scénickou hudbu pro ostravská divadla. Vycházel z tvorby klasiků 20. století (Leoš Janáček, Igor Stravinskij, Béla Bartók a další), vytvořil si však svůj vlastní, osobitý styl.

Největšího úspěchu dosáhl skladbou Picassiáda, která v roce 1963 získala ve Spojených státech 1. cenu Kusevického nadace. Světovou popularitu pak získala v televizním baletním zpracování tanečního souboru Pavla Šmoka.

Dílo

Jevištní díla

Komorní skladby

  • Smyčcové kvartety č. 1 – 7, 1952–82;
  • Tři fragmenty pro bicí, klavír a ženský hlas, 1971;
  • Studie pro klavír a bicí nástroje, 1977;
  • Movemento pro hoboj a klavír, 1978;
  • Coloris imagination pro šest bicích nástrojů, 1979;
  • Žesťový kvintet, 1982;
  • Večery na Doškorově pro klavír, 1982.
  • Sonata dramatica pro violu a klavír
  • Tři dialogy pro violu a klavír

Orchestrální skladby

  • Slezská rapsódie, 1955;
  • Svita v barokním slohu pro smyčce, 1957;
  • Šachty, symfonický obraz, 1958;
  • Picassiáda, svita pro velký orchestr na Picassovy kresby k Ovidiovým Metamorfózám, 1958;
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 1, 1959;
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 2, 1961;
  • Concertino da camera pro housle, 1968;
  • Koncert pro fagot a orchestr, 1972;
  • Kontrasty pro velký orchestr, 1974;
  • Tembrofonie pro velký orchestr, 1979;
  • Reflexy pro velký orchestr, 1980;
  • Paraboly pro komorní smyčcový orchestr, 1982.

Vokální skladby

  • Poklady se otevírají, kantáta pro sóla, sbor a orchestr, 1959.
  • Zjevení svatého Jana, 1969.
  • Zpěv pro bas, klarinet, klavír a bicí, 1971.
  • Zpěvy milosti pro baryton, violu a klavír, 1973.
  • Český sen, komorní kantáta pro sóla a komorní soubor, 1973.
  • Zpěvy Sapfó pro ženský hlas a žesťové kvinteto, 1983.

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L), 1963, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • Die Musik in Geschichte und Gegenwart (ed. Ludwig Finscher, Kassel–Basel 1999)
  • The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition.(ed. John Tyrrell, 29 dílů, London 2001.MEH.
  • Alena Martínková: Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985)
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy 3 (Opava – Ostrava 1995).
  • Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I (Ostrava 2005).
  • František Míťa Hradil: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace (Ostrava, 1981, s. 119–120).
  • Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984, s. 161–162).
  • Český taneční slovník. Praha 2001
  • Janota, D. - Kučera, J. P.: Malá encyklopedie české opery. Praha 1999

Externí odkazy