Kachnovití

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Kachnovití. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Kachnovití v průběhu let předmětem nespočtu studií a debat. Jak budeme postupovat touto hloubkovou analýzou, objevíme mnoho aspektů, které přispěly k význačnosti Kachnovití v různých sférách, ať už je to populární kultura, věda, politika nebo jakákoli jiná sféra každodenního života. Kachnovití bezpochyby představuje vysoce relevantní téma, které si zaslouží být prozkoumáno z různých perspektiv, abychom pochopili jeho skutečný rozsah a důležitost v moderním světě.

Jak číst taxoboxKachnovití
alternativní popis obrázku chybí
Z levého horní rohu ve směru ručiček: kachna divoká, labuť velká, kachnička brazilská, husice rajská, hohol bělavý, husa velká
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Leach, 1820
Typový rod
Anas
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kachnovití (Anatidae) je čeleď vodních ptáků, která zahrnuje kachny, husy, labutě a další. Jedná se o zdaleka nejpočetnější čeleď řádu vrubozobých. Zástupci kachnovitých se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Zatímco některé druhy obývají hned několik kontinentů (např. kachna divoká, ostralka štíhlá), jiné druhy jsou přísně endemické (např. čírka aucklandská z Aucklandových ostrovů nebo čírka malgašská z Madagaskaru). Kachnovití jsou dobře adaptování na život na vodě, umí dobře plavat a některé druhy jsou vynikajícími potápěči.

Jedná se převážně o býložravce utvářející monogamní svazky. Řada druhů pravidelně táhne. Několik druhů bylo domestikováno a mnoho ostatních se běžně loví po celém světě. Kolem 9 druhů od roku 1600 již vyhynulo.

Systematika

Čeleď Anatidae vytyčil anglický přírodovědec William Elford Leach v roce 1820.[1] Sesterskou skupinu kachnovitých patrně utváří kamišovití (Anhimidae).[2] Vnější systematika kachnovitých je poměrně jednoznačná, stejně jako určení toho, které druhy ke kachnovitým patří. Vnitřní fylogenetické vztahy kachnovitých však prošly již extrémně velkým počtem revizí a úprav, rozdělováním do podčeledí, povyšováním podrodů do rodů (a naopak) nebo introdukcí infrarodů (např. Livezey 1991,[3] Johnson & Sorenson 1995,[4] Gonzales et al. 2009,[5] Huang et al. 2015[6]). To způsobilo poměrně zmatky i v českých rodových jménech, které původně odrážely zařazení do určitého určitého taxonu (např. podčeledi, rodu nebo podrodu), nicméně s neustálým přehazováním druhů mezi rody dochází dnes k tomu, že z důvodu zachování kontinuity pojmenování se v jediném rodě může nacházet hned několik kachen s různými rodovými názvy. Např. Mareca zahrnuje druhy pojmenované jako hvízdák, čírka a kopřivka. Čírky se přitom vyskytují nejméně v 5 dalších rodech.[7]

Kachnovití se často rozdělují na různé podčeledi. Patří k nim Anatinae (kachny; toto a následující česká pojmenování však již mohou být zastaralá), Anserinae (husy), Dendrocygninae (husičky), Merginae (morčáci), Oxyurinae (kachnice), Plectropterinae (pižmovky), Stictonettinae (husice) nebo Tadorninae (taktéž husice). Různé taxonomické autority se nicméně neshodnou na zařazení rodů k těmto podčeledím a ani na konečném počtu podčeledí. Tak např. Merginae se někdy spíše považuje za tribus v rámci Anatinae.[8]

Seznam druhů

V roce 2023 se ke kachnovitým řadily následující druhy:[7]


Vyhynulé druhy

K druhům vyhynulým v posledních stoletích patří:[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ LEACH, William Elford. Synopsis of the contents of the British Museum. 17. vyd. London: British Museum, 1820. Dostupné online. Kapitola Eleventh Room, s. 68. (anglicky) 
  2. ↑ WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Ducks, Geese, and Waterfowl (Anatidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online . ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.anatid1.01. (anglicky) 
  3. ↑ LIVEZEY, Bradley C. A Phylogenetic Analysis and Classification of Recent Dabbling Ducks (Tribe Anatini) Based on Comparative Morphology. The Auk. 1991, roč. 108, čís. 3, s. 471–507. Dostupné online . ISSN 0004-8038. DOI 10.2307/4088089. 
  4. ↑ JOHNSON, Kevin P.; SORENSON, Michael D. Phylogeny and Biogeography of Dabbling Ducks (Genus: Anas): A Comparison of Molecular and Morphological Evidence. The Auk. 1999-07, roč. 116, čís. 3, s. 792–805. Dostupné online . DOI 10.2307/4089339. 
  5. ↑ GONZALEZ, J.; DÜTTMANN, H.; WINK, M. Phylogenetic relationships based on two mitochondrial genes and hybridization patterns in Anatidae. Journal of Zoology. 2009-11, roč. 279, čís. 3, s. 310–318. Dostupné online . ISSN 0952-8369. DOI 10.1111/j.1469-7998.2009.00622.x. (anglicky) 
  6. ↑ HUANG, Zuhao; YANG, Chengzhong; KE, Dianhua. DNA barcoding and phylogenetic relationships in Anatidae. Mitochondrial DNA. 2016-03-03, roč. 27, čís. 2, s. 1042–1044. Dostupné online . ISSN 1940-1736. DOI 10.3109/19401736.2014.926545. (anglicky) 
  7. ↑ a b c Screamers, ducks, geese, swans . IOC World Bird List v13.2, 2023 . Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ LIVEZEY, Bradley C. Phylogeny and Evolutionary Ecology of Modern Seaducks (Anatidae: Mergini). The Condor. 1995-02, roč. 97, čís. 1, s. 233–255. Dostupné online . ISSN 1938-5129. DOI 10.2307/1368999. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu kachnovití na Wikimedia Commons