Křikava

V současné době se Křikava stalo tématem velkého zájmu širokého spektra lidí po celém světě. Od svého vlivu na společnost až po vliv na každodenní život lidí je Křikava tématem, které vzbudilo velký zájem v různých oblastech. Odborníci v této oblasti i obyčejní lidé věnovali čas a úsilí pochopení a analýze Křikava a snažili se lépe porozumět jeho důležitosti a dopadu na různé aspekty života. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů souvisejících s Křikava s cílem nabídnout komplexní pohled na toto téma, které je dnes velmi důležité.

Další významy jsou uvedeny na stránce Křikava (rozcestník).
Křikava
Zbytky budovy v severozápadním nároží
Zbytky budovy v severozápadním nároží
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapřed rokem 1357
Zánik15. století
Poloha
AdresaČernívsko, Uzeničky, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°28′30″ s. š., 13°56′18″ v. d.
Křikava
Křikava
Další informace
Rejstříkové číslo památky27074/3-4122 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křikava je zřícenina hradu nad vesnicí Černívsko v okrese Strakonice. Zbytky hradu, ze kterého se částečně dochovaly zbytky obvodového zdiva, se nachází na nízkém návrší nad Černívským rybníkem v nadmořské výšce asi 480 m. Od roku 1963 je hrad chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1357, kdy jej společně s bratry Kolomanem, Buzkem a Přibyslavem držel Hugo z Dornštejna. August Sedláček navrhl, že Dornštejn by mohl být německým názvem hradu, protože neexistuje jiná lokalita toho jména a přídomky z Dorštejna a z Křikavy se v listinách často střídají.[2] V roce 1399 jsou jako majitelé uváděni Přibek a Jindřich z Křikavy,[3] ale ještě před rokem 1402 ho dobyl a vyplenil Dobešík z Boru. Jindřich se později stal jediným majitelem a v roce 1418 zbývající majetek na Prácheňsku prodal Petrovi ze Svojšína a odešel na své panství Obořiště.[2] Křikava potom pravděpodobně zanikla během husitských válek.[4]

Stavební podoba

Jednodílný hrad byl na severovýchodě chráněn ve skále vysekaným příkopem. Půdorys areálu je lichoběžníkový, ale opevnění nevede přímo podél terénní hrany, ale až v určitém odstupu od ní a jeho půdorys je pětiboký. Předpokládá se, že před vznikem kamenného hradu zde stálo kvalitativně jednodušší sídlo s lehkým opevněním v podobě palisády, která po postavení kamenné hradby plnila funkci parkánové hradby. Hlavní budovou první stavební fáze zřejmě byla zahloubená stavba v severozápadním nároží. Do hradu se vstupovalo nejprve kulisovou branou na severu, ale později byla brána přesunuta na jihozápad. Obytnými stavbami pozdější stavební fáze byla volně stojící obytná věž (donjon) a v přízemí dvouprostorový palác na jihovýchodní straně, který svou hmotou předstupoval před obvodovou hradbu.[4]

Přístup

Zřícenina hradu je volně přístupná z Černívska odbočkou ze zeleně značené turistické trasy.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 138296 : Hrad – hrádek Křikava, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ . 
  2. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Prácheňsko. Svazek XI. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 283 s. Kapitola Křikava hrad, s. 246–248. 
  3. ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Křikava – hrad, s. 115–116. 
  4. ↑ a b DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Jižní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2002. 184 s. ISBN 80-902873-5-2. Kapitola Křikava, s. 51–52. 
  5. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa . Mapy.cz . 

Literatura

  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Křikava, s. 298–299. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Prácheňsko. Svazek XI. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 283 s. Kapitola Křikava hrad, s. 246–248. 

Externí odkazy