V dnešní době je Junkers CL.I tématem, které upoutalo pozornost velkého množství lidí. Od jeho dopadu na společnost až po jeho relevanci v profesní oblasti se Junkers CL.I stává stále častějším tématem konverzace. S pokrokem technologií a globalizací nabyl Junkers CL.I v našich životech nebývalého významu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Junkers CL.I a analyzujeme jeho vliv na různé aspekty naší reality. Od své historie až po budoucí důsledky, Junkers CL.I je téma, které si zaslouží podrobné prozkoumání.
Junkers CL-I (J-10) | |
---|---|
![]() Junkers CL-I (J-10) | |
Určení | Bitevní letoun |
Původ | Německo |
Výrobce | Junkers |
Šéfkonstruktér | Hugo Junkers |
První let | 10. prosince 1917 (1. prototyp J8)[1] 4. května 1918 (J10)[1] |
Uživatel | Luftstreitkräfte |
Vyrobeno kusů | 47 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Junkers CL-I (tovární označení J-10) byl německý dvoumístný jednomotorový bitevní letoun z období první světové války určený k podpoře pěchoty při útoku.
Na začátku roku 1918 byla zahájena konstrukce nového bitevního letounu CL-I. Německý inženýr Hugo Junkers již v roce 1915 vytvořil první celokovový samonosný letoun Junkers J-1 jehož konstrukce se vyznačovala samonosným křídlem a potahem z duralového vlnitého plechu. Tuto koncepci pak použil u většiny svých prototypů.
První let CL-I byl proveden 4. května 1918. Letoun se vyznačoval velmi dobrými letovými vlastnostmi a vysokou rychlostí. Celkově pak bylo vyrobeno 47 kusů, které byly rozděleny po pár kusech do vojenských jednotek k vyzkoušení.
Vyrobena byla i varianta s plováky s označením J-11 určená k námořnímu průzkumu.
Letoun byl dvoumístný jednoplošník se samonosným křídlem. Trup letadla byl potažen vlnitým duralovým plechem a na rozdíl od ostatních konstrukcí bitevních letounů neměl pancéřování z ocelového plechu, neboť se předpokládalo, že duralový plech bude dostatečně odolný proti pěchotním zbraním.
Pro pohon letounu byl vybrán řadový šestiválec Mercedes D.IIIa o výkonu 160 k s čelním chladičem vody. Válce byly nekryté a výfuk byl umístěn na pravé straně letounu. Vrtule byla dřevěná dvoulistá.
Pilot měl k dispozici dva synchronizované kulomety Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm, což byla vzduchem chlazená varianta MG 08/15. Pozorovatel byl pak vybaven kulometem Parabellum LMG 14 ráže 7,92 mm na oběžném kruhu s možností střelby dolů.