Jozef Turošík

Dnes se Jozef Turošík stalo tématem velkého zájmu a významu v různých oblastech společnosti. Jeho dopad se projevil v různých odvětvích, od kultury po technologii, politiku a ekonomiku. Vzhledem k tomu, že Jozef Turošík nadále vyvolává debaty a zájem, je zásadní pochopit jeho vliv na náš každodenní život. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jozef Turošík a prodiskutujeme jeho důležitost v současném kontextu. Od svých počátků k evoluci, přes své důsledky a výzvy, Jozef Turošík je i nadále tématem neustálého studia a úvah pro akademiky, odborníky i širokou veřejnost.

Ing. Jozef Turošík
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození14. srpna 1925
Bacúch
Úmrtí15. března 1994 (ve věku 68 let)
Praha
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jozef Turošík (14. srpna 1925 Bacúch - 15. března 1994 Praha[1][2]) byl československý generál, politik Komunistické strany Československa (zvolený v českých zemích, ale slovenské národnosti) a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Biografie

V letech 1939-1944 vystudoval reálné gymnázium v Brezně. V samém závěru války, v dubnu 1945, byl zařazen do čs. zahraniční armády jako člen partizánské organizace kapitána Jána Nálepky. V letech 1946-1948 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. V srpnu 1948 vyřazen jako poručík. Na majora byl povýšen 14. září 1953. V letech 1955-1957 pracoval na Ministerstvu národní obrany na Správě vojenského školství jako náčelník oddělení vojenských akademií a škol.[3] Dne 31. ledna 1955 převzal funkci náčelníka oddělení vojenských akademií správy vojenského školství MNO. Od 25. září 1957 zastával funkci náčelníka štábu 11. střeleckého pluku 2. střelecké divize v Klatovech. Od 9. srpna 1958 se stává velitelem 11. střeleckého pluku. 5. září 1960 převzal funkci zástupce náčelníka 2. motostřelecké divize v Sušici. 26. srpna 1961 zahájil studium oboru velitelsko štábního a operačně strategického na Vojenské akademie Klimenta J. Vorošilova v Moskvě. Studium ukončil 1. srpna 1963 a následně je k 1. říjnu 1963 povýšen na plukovníka. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[4][5] 14. listopadu 1967 postoupil na funkci náčelníka štábu Středního vojenského okruhu. 1. října 1967 byl povýšen do první generálské hodnosti. K roku 1968 se zmiňuje coby důstojník ČSLA z volebního obvodu Uherské Hradiště.[6] V té době zastával post velitele 3. motostřelecké divize. 1. května 1972 byl povýšen z hodnosti generálmajora na generálporučíka (tehdy byl 1. zástupcem náčelníka Generálního štábu ČSLA). Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa jeho armádní kariéra pokračovala i za normalizace. Od prosince 1968 převzal zpravodajskou správu Generálního štábu ČSLA.[7] Postu se ale po několika měsících vzdal s tím, že to nechce dělat.[8] 12. února 1971 byl jmenován zmocněncem vlády ČSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk . Byl tehdy členem kolegia ministra národní obrany. Ve stejné funkci působil i k roku 1989.[9][10] Do výslužby odešel z funkce náčelníka inspekce MNO 28. únory 1990[1].

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Uherské Hradiště), kde setrval do konce volebního období parlamentu tedy do voleb roku 1971.[11]

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b TOMEK, Prokop; PEJČOCH, Ivo. Černá kniha sovětské okupace. 1. vyd. Praha: Svět křídel, 2015. 384 s. ISBN 978-80-87567-73-9. S. 367–368. 
  2. ↑ Jozef Turošík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  3. ↑ MASKALÍK, Alex. Elita armády. 1. vyd. Banská Bystrica: HWSK, 2012. 1030 s. ISBN 978-80-970941-0-2. S. 612. 
  4. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  5. ↑ BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections . osaarchivum.org . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  6. ↑ 26. schůze . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  7. ↑ Igor Cibula: História tajných služieb v ČSR . absd.sk . Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  8. ↑ Parallel History Project on NATO and the Warsaw Pact Oral History Interviews with Czechoslovak Generals, Rozhovor s gen. mjr. Ing. Jánem Franko v Praze 15. července 2003 . se2.isn.ch . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-20. 
  9. ↑ Kolegium ministra národní obrany ČSSR . vojenstvi.cz . Dostupné online. 
  10. ↑ Dnem 1.10.1967 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni . vojenstvi.cz . Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  12. ↑ Válka.cz, Jubilejní medaile 60 let ozbrojených sil SSSR

Externí odkazy